Vyšívá se na lněném nebo konopném plátně: od nitě konopné, lněné nebo bavlněné až po přepychové provedení hedvábím nebo nití zlatou a stříhnou, jehož si ovšem dopřáti mohou jen v krajinách bohatších. Z ornamentů nejčastější jsou kohoutky, zvláště v Čičmanech, dále tvary geometrické, tvary rostlinné, prolamované, upomínaj í cí na renesanci a barok atd. Nejbohatší vyšívání bývá na koutních plachtách, rukávcích a čepcích.

Slovenské výšivky upoutaly pozornost ciziny po prvé na

Vyšívačka na Dětvě.

Světové výstavě ve Vídni roku 1873. Vzbudily obdiv a oblibu pro pěkný, umělecky sladěný vzhled a dámy ze společnosti začaly jimi ozdobovati své úbory. Jejich vzory byly otiskovány v módních časopisech a tak slovenské výšivky, práce slovenských žen, dostaly se na světové forum. Ovšem nikoliv pod svým vlastním jménem, nýbrž pod jménem výšivek maďarských, někdy, zejména v módních časopisech po válce ru'sko-turecké, jmé-nernj výšivek bulharských. Isabela, manželka rakouského arcivévody Bedřicha, pověstného nepřítele Slovanů, zejména v dobe Světové války (»markýze Gera«), ačkoliv byla rodem Španělka, tak si oblíbila slovenské výšivky, že roku 1895 založila v Bratislavě spolek »Isabela« na jejich podporu a zpeněžení. Pro'slovenský lid měl tento spolek ten význam, že přispěl značně k za"