městnání i k obživě mnoha slovenských žen, jejichž výrobky prodávaly se sice ve světě pod falešným, označením jako výrobky maďarské, ale až do Světové války dal uvedený spolek vydělati slovenským vyšívačkáím přes milion korun. Slovenské výšivky prodávaly se vi Bratislavě, ve Vídni i v Budapešti, v létě ve Smokovci v Tatrách a v lázních: v Piešťanech, Trenčianskych Teplicích, Karlových Varech i v Opatii.

Slovenští národovci těžce nesli, že práce slovenských žen jsou označovány v cizině jako výrobky maďarské. Snažili se

Dětvanka ve svátečním úboru.

tomu odpomoci a roku 1887 spolek slovenských žen »Živena« uspořádal za tím účelem první výstavu slovenských výšivek v Turčanském Sv. Martině.

Největší výzinam pro rozšíření znalosti slovenského lidového umění měla Národopisná výstava česikosloviens;ká v Praze, 1895. Na ní byly slovenské kroje a výšivky středem všeobecné pozornosti. Od těch dob začali je sbírat jednotlivci i musea. Nejbohatší jich sbírky jsou ve Slovenském museu v Turčanskéim Sv. Martině, v museu v Olomouci, v Národním a v Národopisném museu v Praze. Od té doby vešly také do mody slovenské vyšívané košile, které začaly se nosit v Čechách i na Slovensku a byly považovány za odznak slovenského národního smýšlení,