str. 228
ověnčenou drobnými kytičkami, se širokou, pestře květnatou stuhou, honosně zavázanou v pasu dopředu, jako u kyjevského
kroježe tedy tato vylíčená »maškara« znázorňuje »českou
selku«. K tomu selka naše má hnedle až po kolena vysoké boty, křiklavé, červené, maďarsky těsně sešněrované, i také střapcem opatřené, s vysokým, úzkým podpatkem. Uboze vypadá tato karikatura české selky vedle masek ostatních, vskutku elegantních, »muchomůrky«, potulného hudce, orchideje! Styky česfco-francouzské i v takovýchto nepatrných projevech prozrazují povrchnost a ledabylost. Jarmila Skřivánková-Šimerková.
Československé koledy na Hod Boží vánoční 1926 v Zemědělském rozhlasu. Kozhlas všeobecný i Zemědělský zařadil vhodně do progTamu na vánoce lidové podání vánoční, koledy. Byv vyzván, přednášel jsem v Zemědělském rozhlasu na Hod Boží o staročeských vánocích. Při tom jsem si zakoledoval, přednesl původními nápěvy pečlivý soustavný výběr tklivých, dojemných koled českých, moravských, slezských, slovenských. Posluchači ze všech končin Čsl. republiky (mezi nimi hlásí se zvláště čtenáři Českého Lidu), poslali mi na sta lístků s upřímnými projevy radosti a přání novoročního. Nemoha stačiti ěasem, děkuji za tuto pozornost a přátelství všem srdečně a přeji navzájem zdraví a všeho dobrého a na shledanou zase aspoň v rozhlase! Dojala mě na lístku zejména skupina mých rodáků, sousedů v mém rodišti, v Kostelci nad Vltavou, kteří poslouchali moderní zázrak, moji přednášku a koledování v Praze — v naší odlehlé vísce, dnes sněhem zapadlé, jak jsem tam jako dítě od chalupy k chalupě koledoval... Č. Zíbrt.
Věří se u nás dosud v kouzlaí Ve Večerním Českém Slově 1927, č. 1. píše redaktor »st«: V minulých dnech došlo k odhalení dvou podvodných individuí, která těžila z důvěřivosti, lidu způsobem přímo nestoudným. Prvý případ byl odhalen na Mladoboleslavsku, druhý na Kambersku. Činnost obou divotvorcu byla velmi značná, zejména na Kambersku, kde se vyskytl hromadný zjev, že kravky dávaly málo mléka. Odpomáhala od této pohromy žena z Dolní Lhoty u Kamberska. Vyprávěla rolníkům, kteří se k ní uchylovali o pomoc, že jejich dobytek je očarován jistou selkou, kterou označovala křestním jménem. Solníkům dávala prášek, který měl býti přimíchán do píce dobytkii a mimo to balíček, zavázaný motouzem na deset uzlů. Poruč:la. aby hospodář před východem slunce vzal hrnec se žhavým uhlím a vhodil do něho darovaný balíček. S tímto ohněm měl choditi hospodář kolem dobytčete, trhati mu chlupy s hhvy a házeti je do ohně. Za balíček žádala »divotvůrkyně« 50 Kč, většinou však dostávala mnohem více. Když její kouzlo
|
|
