str. 230
O masopustním úterý na Táborskú. Na Táborskú přinesou muzikanti kytici z čerstvých květin na svůj stůl. Před ní položí talíř. Při muzice každý chasník, když tančí první tanec se svým děvčetem, obtančí4 jednou do kola a postaví před muzikanty. Ta pak musí položiti na talíř peníze. Tak to vystřídají všichni. Která holka nejvíce muzikantům dá, dostane kytici. Mnohdy ukáže se furiantství mladíků, když dva nebo několik jich chce, aby jeho děvče kytku dostalo. Tu děvčata na ponoukání hochů přihazují na sebe. z čehož muzikanti žalost nemají, plní-li se talíř penězi jako při dražbě. (Sdělil K. Tvrzník.) M. Kvíčala.
Zákaz věštění na Chrudimsku. Brněnské Lidové Noviny, 1926, č. 596, uveřejňují zprávu z Hradce Králové. »Okresní správa politická v Chrudimi vydala zápověď provozovati věštbu po živnostenskú. Proti věštění se bude zakročovat podle ustanovení živnostenského řádu a trestního zákona. Úřad ve svém projevu uvádí, že věštbami otřásá se víra v životní úspěch, kterého lze dosíci rozumovým poznáním, napětím vůle a prací, a posiluje se romantická víra v náhodu, osud, předurčení. Taková víra, kdyby se u méně uvědomělého občanstva rozšířila, mohla by ohroziti slušnost, mravnost, po případě i veřejný pořádek. Prostí občané musí býti chráněni proti tomu, aby jim, jednotlivcům a rodinám byl brán životní klid a rovnováha neodpovědnými věštci a hádači.« Zaslal Rud. Janovský z, Holešova. — Pozn. red. Kolik kartářek, jasnovidek, věštkyň, výrobců konstellací, ehiroman-tiků (hadačů z ruky), astrologů atd. provozuje výnosnou činnost v Praze, nejen tajně, než i veřejně (inseráty!), ba i na ve^ řejných trzích, poutích (loni o Mikulášském a vánočním trhu na Karlově náměstí!!).
J. A. Komenský o májích (srv. Zíbrt, Máje, v Praze, 1922): »Neboť ono vědění, sebrané % různých průpovědí a mínění různých auktorů, je zcela jako strom máj, který se stavívá o selských posvíceních: ačkoliv jest ověšen různě větvičkami, květy, ovocem, ba i pletenci a věnečky, přece, poněvadž to nepochází z vlastního kořene, nýbrž zevně bývá na něj navěšováno, nemůže se ani rozmnožovati, ani udržeti.« (Didaktika veliká, vyd. Novákovo, str. 189, 190.) Bohumil Studna, (Pardubice).
Zaklíti hada. Ze starého rukopisu ze století 17. v Jablečnov-ské myslivně u Zbiroha vypisuji zaříkadlo jedovatého hada, kterými se blízká Matčina hora u zbirožského potoka jen hemží: Hada zaklíti, aby neštíp: »Ve jméno Otce, Syna i Ducha sva-týho. Zaklínám tě krví skrze Boha živého (kříž), zaklínám té krví skrze Boha živého (kříž), zaklínám tě krví skrze Boha živého (kříž). Ve jméno Otce, Syna, Ducha svatýho.« Kdo ta slova řekne, může volně hada do ruky vzíti, nic neudělá. Č. Zíbrt.
|
|
