ö příhodě, kteráž se na den velkonoční u Vás v Soběslavi mezi žáky strany jedné a některými spolutovařiši strany druhé stala, takže podle obyčeje a zvyklosti žáci krucifix po rynku nesouce a oni se smluvivš?, aby jim jej vzali, ne z posměchu, než yodle obyčeje prve bylého, a Ty že jsi některé h nich nevinné do vězení dal a vinnějších svobodných jsi nechal. I jak se jest to koli věc zběhla, jest vůle má, aby je propustil a na rukojmě vydal, a bude-li je chtíti farář neb kdo jiný z. čeho viniti, ať při přítomnosti pana bratra mého, když doma bude, právi budou ...«

Na Netolicku vždy o neděli květnou chodilo se s dlouhými pletenými ratolestmi jívovými k svěcení do kostela. (Viz podobné popisy: »Berany vysoké« v Zíbrtově »Pomlázka, se če-pejří« a »Květná beránková neděle« strana 41—77). Krásné zvyky přes všechnu nepřízeň doby 20. věku udržely setu dodnes. Zvláště pro městečko' L. byla to neděle radosti. Kde který chlapec, často i tříletý, objeví se v nových šatech se svými koťátky a mnohdy nese »kotě« několikrát delší, než je sámt, Ale nynější duchovní správa již po tři roky nedovoluje však délku, jež dosahuje kostelního stropu, patrně aby pavouci nebyli rušeni ve svém klidu a nosiči nesmetli pavučiny na stropě. Strop jistě pružnými ratolestmi poškoditi, bylo by vyloučeno.

Prostředek, jakého bylo proti dlouhým »koťátkáni« použito, je drastický; ač nyní znajíc nepochopení svého duchovního správce,, připravuje mládež koťátka nižší než byly za dřívějších farních správ, před průvodem odbývá se nepietní poprava. Loňského roku dala se před kostelena, letos v sakristii, koťátka se zkrátka usekávala. Všechny nosiče to rozlítostnilo, když viděli sivé národní umění a náboženská symboly katovský zhanobené. Dali se do pláče a nechali tam jívové ratolestí posekané tak, jak je kostelník podle rozkazu zohavil. Dva z ministrantů, již byli postiženi při sekání »koťátek«, vzdali se služby při oltáři.

Také starší lidé, již bez překážek za svých mladých let nosili ještě ďelší »koťátka«, odsuzují rozhorleně toto jednání a vzpomínají: »Bylo to tak pěkné, když se člověk na květnou neděli rozhlédl po kostele, který v ten den, byl kvetoucí zahradou s hustým stromovím.«

Dolejší část jívových svazků bývá propletena jedlovými větvičkami, hořejší část zdobena pestrými mašličkami, malými