milujou a pro lenost časitěj neřád dětský a moč neb štiny ne-vyklízejí. Tomu, milé ženy, věřte pevně a. ne-li že % nesvěeenýeh koťátek blechy rostou nebo pocházejí. Že ale děvečky koťátka nechtí k svěcení nositi, má své místo a činí to proto, aby šlehány nebyly od chlapců, Měří s svýma beranama a pruty šelmovství na procesí i v kostele tropějí. Svázaný koťátka do otepí jmenu-jou lidi sedlský zdeť berany«.

Na jiném místě pak ziniňuíje se Světecký o velkonoční pověře z Pixrkarce na Hlubocku: »Léta 1740 dne 8. Maji byl jsem tam v kostele na mši sv. a potom, když jsem se dal převážeti přes Vltavu, vyprávěl mně převozník, kterak před několika léty na Boží hod velkonoční potopila se mu pramice s více než 50 lidmi, kteří jdouce % .kostela valem jedni přes druhé se na ni nahrnuli, a to pro tu zde trvající pověru, že kdo v ten den první z kostela domů přijde, tomu nejdříve obilí na poli ke žním dozraje. Na štěstí se tenkrát nikdo neutopil, toliko se všichni důkladné polekali a ve svých nejlepších svátečních šotech zmáchali. Ale kdyby větší voda byla bývala, jistě mnozí by byli svou pověrěi-vosit zaplatiti životy a Bůh milý ví,'kam by se duše jejich byly. dostaly«.

Na Třeboňsku dodnes o květné neděli bývají kostely, zejména vesnické, proměněny v pravý les beranů. Nosí je obyčejně mužská mládež, která si při tom zakládá na beranu co možná vysokém a rovném. Staří lidé, pokud nosí -kočičky do kostela k svěcení, svazují je v krátká »košťata«. Po bohoslužbách na návsi u kostela a cestou ;k domovu snaží se výrostci jeden druhému dlouhými »lískováky« setnouti vršek berana, pozůstávající z jedlové větvičky na způsob křížku ozdobené červenými, bílými a modrými pentlemi. Přinésti domů berana bez křížku znamená pro jeho nosiče značnou hanbu. Kdo nesl na květnou neděli berana do kostela, dostává o velkonoěních svátcích od hospodyně zvláštní přídavek na pomlázce (5—10 barevných vajíček). Na Velký pátek před východem slunce hospodář rozebere berana a nadělá potrebné »křížky« (dlouhý prut nahoře prořízne a prostrčí snítkou chvoje a »roupi«). Na Boží hod pak, když se přijde z kostela, veizimou se křížky s chvojí, do dzbanku veda na Bílou sobotu posvěcená a obé nesou na pole do ozimů (žita a pšenice); na obou koncích pole zatkne se dio osení po jednom křížku a pole se s žehnáním pokropí. Čím dříve kdo donese kočičky na pole, tím časněji bude míti žně. Zbylé kočičky uloží se donna ve světnici za svatý obrázek nebo za hambalky na půdě, aby chránily stavení před úderem blesku.

O jiném starém zvyku velkonočním dovídáme se z listu Jošta z Rožmberka, poslaného r. 1527 soběslavskému hejtmanu Václavovi Špuliřovi z Jiter: »Služba má, Vaňku milý. Zprávu mám