obětí vajec, červeně malovaných,; »... denn roth isit Bild der Freude, des Lichtes und des Lebens: vom Osterhasen g-elegt, denn wie das Ei das nährendste runter den Lebensmitteln ist, so ist der Hase das fruchtbarste uniter den Thieren!«

2) 1. c, 10: »Sie haben die Ostereier dargestellt, in symbolům zu einem Zeichen unserer Auferstehung, welche die gluxende Gluckhenne am Creutze Christus ausgebreitet, und in dem Nest der christlichen Kirchen aufgehalten, bis wir flick werden und Christo entgegen fliehen können zrur Auferstehung der Todten«.

8) Srov, Job. Ansdr. Müller, Geschichte der Fest- und! Feiertage, Magdeburg, 1819, 31: »Andere leiten diese Gewohnheit von den Eierspielen, welche die Römer um Ostern hielten, und wobei sie in einem eirunden Kreise nach Eiern um die Wette liefen ab, welches jedoch nicht warscheinlich ist...«

4) Wegen des aur Fasten und Osterzeit eingerissenen Aberglaubens bemercket etwas Paul Ch. Hilscher, Dresden, 1708, str, 23, 24.

5) Hilscher, Wegen des... Aberglaubens___ 1. c. 23.

6) G. Wunderlieh, D;as christliche Kirchenjahr, Geschichte der Sonn- und Festtage desselben, der Festgebräuche und ihre Bedeutung, Laingensalza, 1884, 43 až 46.

"') J. N„ Sepp, Das Heidenthum und dessen Bedeutung für das Christenthum, Regensburg, 1853^ I. 45.

8) Hessisicihe Volikssittein und Gebräuche im Lichte der heidnischen Yoraeit, Marburg, 1888, 42, 43.

9) Zajímavý starý dokladl o kraslicích na Kusi zachován od Ad. Olearia, Itinerarlum Persiicum, 1647, lib. II., k;ap. 14.. str. 106.

10) Ulrich Jahn, Die deutschen Opfergebräuch© bei Ackerbau und Viehzucht, Breslau, 1884, 138.

") Srv. Ad. Wuttke, Der deutsche Volksiaberglaube der Gegenwart, Berlin, 1869, 69 (nové vydaní); Wolf, Beiträge zur deutschen Mythologie, 1852. 177; Mannhardt, Germanische Mythen, 1858, 410; El. Mühlhause, Die Urreligion des deutschen Volkes..., Cassei, 1860, 161 atd.

Petr Kašpar Světecký, schwarzenberský archivář a zeměměřič v Třeboni v letech 1746—1753, jehož jméno nejednou bylo zmíněno i v tomto' časopise, zaznamenal v polovici 18. století tuto pověru z Třeboňska: »Onen zlej, duch, které j už někdy pohanům všelijaký pověry nafouikal, tolik způsobil, že ještě někteří mají tu pověru a v ní věří, že totižto koťátka jívový, které se zdet místo palmy na Květnou neděli světějí, nemají se před svěcením do světnice bráti, a to proto, že přej potom v létě skrze to blechy se tuze v domě množejí. Odkud mají medle přicházeti blechy z toho nevinného nesvěceného kmene? Ale lepej by bylo, kdyby ženy poyěrečný věřily, že blechy pocházejí ze svinstva, které mnohé a ivětším dílem takové ženy pověrečné v světnicích