7. Podobně rozumuje o kraslicích J. Jensen v rozpravě o lidové pověře (Hier. Ch. Lauitanbach. ptraes., resp. et autor J. Fr. Jensen, Dissertatio de tripudio solis pasehali, Heknstadii, 1706, 8°) i v Čechách známé (viz Zíbrt, Pomlázka se čepejří), že slunce o "velikonocích: třikráte si poskočí. Výklad ten zobecněl. Ohlas jeho ozývá se také v náboženských spás-ech českých. Zavedlo by nás však daleko, abychom se obírali podrobnostmi výkladu, na př. že jsou velikonoční vejce malována červeně, že Kristus na kříži svou drahou krev za nás vycedil.5)

Pro/ti tomu dovozují někteří, že obyčej je ryze pohanského původu. Wunderlich se rozepsal o tom,9) že již staří židé mívali výroční jakýsi obyčej, kíterý by mohl býti podkladem obyčeje křesťanského o velikonocích, doloženého •prameny teprve ve stol. X. Pokřtění židé prý i jsouce křesťany nevzdávali se obyčeje a církev jej pak uznala za oprávněný. Že však nutno hledati původ ještě dále — v Čínskui (?!), na východě vůbec. Tam dávno před Kristem prý měli obyčeje podobné obyčejům s kraslicemi.

Sepp7) a vedle všech jiných Kolbe8) ukazují, že obyčej v hlavní podstati je prastarý, v pohanských obřadech původ mající a všeobecně rozšířený. Výsledek a shoda všech starých i nových svědectví, od nich uvozovaných (o obyčeji starých Egypťanů, národů východních, skoro všech evropských9) atd.) opravdu překvapují.

Někteří vykládají kraslice jakožto přežitek starodávné oběti pohanské za pohodu domnělým bájeslovným bytostem, jež vládnou počasím.10) Jiní s patrnou pravděpodobností spatřují v kraslicích a jarních obyčejích s nimi spojených11) symbolické znázornění plodivé síly jarní omlazené přírody, nového, svěžího života a ruchu, probuzeného příchodem luzné vesny, jednak prý to jest »symbol jarního slunce, jímž znova rodí se Vesna« (Sobotka, Výklady prostonárodní, 106).

Církev si tu vedla jaiko s jinými některými obyčeji a zkazkami dávných dob. Přibrala svěcení malovaných vajec do obřadů velikonočních. Výklad obřadu ovšem upravila pio rozumu víry a symboliky křesťanské.

Rozumí se, že uvedený přirozený výsledek střízlivých ba-daltelů německých nikterak neuspokojil jiných německých hor-livců, Měří by rádi vždy a všude, jak se něco kmitne, co by báje-slovím zavánělo, hledali původ a význam toho jen a toliko v šerém1 dávnověku germánském. Jinak tomu u badatelův o kraslicích slovanských.