zprávu Jesuita Theodor Moiretus (narozen v Antverpách 1602, zemřel ve Vratislavi 6. lišit opadu 1667). Uvažuje s hlediska -vědeckého, jak možná fysicky zjev ten podivný objasniti: De luna pasohali et solis motu, Vratislaviae, 1666, 4°. Drobné zmínky

0 pomlázce. O tom, jak lidé chodívali na výšiny na Hod Boží dívat se při východu slunce na jeho tanec, viz zevrubně mou knihu: Pomlázka se čepejří (Veselé chvil© v životě lidu českého, svazek 3.)

3. Richter J. (Praes. G. Francuis, resp. et autor J. Richter) Dissentatio de ovis pascbáliiboA von Oster-Eiern, Heidelberg, 1682) na szákladě dokladů a klassickýah spisovatelů dovozuje původ obyčejův a obřadů s kraslicemi ze slavnosti řecké na počest blíženců Kastora a Polluxa (str. 4 a d.). Pak líčí obyčej v Německu rozšířený. V některých krajinách, zahrabávají o velikonocích do země malovaná vejce a vyprávějí o nich dětem, že je snášejí zajíci (odtud »Haseneier«), a vyzývají děti, aby jich hledali. Zvyk prý je rozšířen po Vestfálsku (str. 6 a d.)-Netřeba připomínati, že obyčej (ten, podnes v Německu známý, zavedl horlivé mythology německé do bludiště všelijakých, vážně písaných dohadů bájeslovných.1)

4. Málo zajímavých zpráv zapsal Kober (Dissertatio de ovo pasehali, Lipsiae, 1690). Snažil se dokázati, že není obyčej s kraslicemi původu pohanského. Snesl dlouhou řadu vývodů, že obyčej úzce souvisí s církevními obřady velikonočními.

5. V týž roizum a po Köbrovi vykládá Tob. Kraskims (Dissertatio de ovo pasehali, Francofurti a. O. 1682 exhibita..., nunc edita, Lipsiae et Regiomonti, 1705). Rozpravu svou proplej;! líčením lidových obyčejů velikonočních. Popisuje na str. 12 zábavy lidové s kraslicemi, závody při kotálení jimi a pod. Ledaeo shoduje se s popisem podobných zábav lidu čeiského u Krolnmsa, Staročeské pověsti DT. 7. 43—45. Konec konců soudí, že kraslice jsou symbolem budoucího vzkříšení z mrtvých.2)

6. Erdmann by souhlasil (Commentatio eritiea de ovo pasehali, vulgo vom Ostereie, Lipsiae, 1736) s Richtrein, že kraslice mohou pochoditi ze slavnosti starořecké nebo starořímské:>) (str. 15), ale domnívá se, že je to spíše zvyk původu křesťanského (str. 17). O velikonocích je půst u konce. Na znamení toho prý světí kněz věřícím malovaná vajíčka a dostává od nich jakož

1 kostelníci pravidelné dáivky vajec, darované podle zámožnosti jejich. Kněží vejce barvili a rozdávali zase dětem. Z toho prý se vyvinuly obyčeje velikonoční, zábavy a obřady s kraslicemi. Výklad ten — zdá se — čerpal z knihy P. Hilsohera o veliko<-nočních pověrách,4) kdež o tom skoro doslovně psáno a zároveň tropí si spisovatel protestant výsměch z tohoto obyčeje lidu katolického.