Znám, že štěstí synáčka vašeho i vás bude potěšovati, pročež vezte, on ma dostati jednu dcerku kupce bohatého, která práve ted se narodila, ma vec bude, by jej nechybila.« —

A na to se s upřímností velkou naší pocestní odbírali, se sedlákem se rozžehnali, jako i s jeho šestinedělkou, s tím se opet na cestu pustili a z vesnici v kratkom vystúpili.

Po. jejich odchodu ku nezdravé sedlačky sousedky přijely, by šeSitiiiedelku viděly; a když se otázaly zvedavé;, koho za .kmotra požádala? Tak jím čistou pravdu povídala.

Pak jím počala vypravovat, kterak jestiť obdarována, jaka t ruble jí zanechaná, a co se ma s jejím synkem stati. Zeny všecko to vypoisleehnouce, hned po cele vsi běhaly, nkouce:

»Hle ti chudí podrazy i takové truhlici 8 obilím dostali, v které, byť by koli vybrali, predce obilí přibývá nové. A jich synáček pry ma jistého kupce dcer ti dostat bohatého.«

Tomu všichni velmi se divili a kdožkoli jenom, z cuzyni přišel do teto jich dediny, každému ten zázrak vyjevili. Ba, když sami kam pres pole jeli, tak tu povést všudy roznášeli.

V krátkém se ta vec tak rozhlásila, že i do daleké cyziuy, až naposled i do krajiny, v nichž ten kupec bidlel, je'hož mila dcerka jemu byla zasnúbená, tato povést byla donesena.

Kupec, neznám, % nadchnutí jakého, myslel: »Kdyby snad ma dcerečka někdy tohoto pacholečka manželkou byt mela sedlá-ckeho.« A poněvadž nemel více detí, tak velice počal teskliveti. »Což (pravil sam k sobe), svou jedinú dceru, pro niž sem takového bohatství odložil mnohého, mel bych dáti sedlskemu synu? Ne, to nikdy, nikdy nemá býti. Ja, jakkoli, musím, jej zhladiti.« —

A aby to čím spíše »působil, neříkaje slova žádnému, vybral se na cestu, k jistému by se tomu sedlákovi dobil. A že všudy o ttiem se mluvilo, tak mu snadno jeho najit bylo.

Príjda k nemu řekl s upřímností: »Já jsem, bratře, kníže pocestné. Slyše pak O' vaší povestné a chvalitebné dobrotivosti, pritom nemneje dnes dale jíti, chtěl by u vas tuto noc stráviti.« Sedlák i mamželka jeho byli velikou radostí ujatí, že jím pan, tak vzácný, bohatý, tolik cti a, hodnosti udílí, i snažili se vše shromaditi, ěímiž by slušně mohli jej poctíti.

. Pri večeri veci všelijaké, jenž se hospodářství tykaly, mezi sebou pripomínali. A tu ptal se kupec, či jím také Bůh tú milost ráčil prokázati a nejakých dítek darovati.

»A můj nejmilostivější pane (pravila sedlačka s radostí)) nám jen jedno z Boží miloisti jest pachole potud darované, ale skrze toto, jistě známe, mnoho radosti dočekat máme.

Tam v kolebce leží nebožatko, ještě jenom devět - neděl niá-