Než až tisíc neděl dóčeká, tak mé milé toto pacholátko1 má se do daleka odebrati a v cizině štěstí své hledati.«

»Oo myslíte s ním pak udělati! (řekl kupec ku sedlákovi). »Těžce jestiť (tento odpoví) jistou vám odpoveď na to dáti. Avšak, kolik mi jest oznámeno', tolik bude nyní i vám zjeveno:

Tento můj synáček má jistého bohatého kupce dcerečku ja kouši prekrásnu děvečku za manželku dostat; a tu jeho míním od sedláctva odstraniti; ale co jeta z. neho učiniti.«

»Jaké (praví žena) to bláznění! Sprav s nej mládence kupeckého; pan Kantoron, hle!, u kterého1 já berávam šmolku a korení, by jej jistě prijal s ochotností a z nej kupce udělal v krátkosti.«

»Líbí «e mi (řekl sedlák dále), duše milá, tvé poraden! Nechť se tedy učí -kupčení, a když se vyučí dokonale ... (nedokončeno).

Ačkoliv K. J. Erben ve sbírce nár. písní (str. 202), při jedno-. slohové písni: »Sil jfem proso na souvrati« poznamenává: »Z popěvku toho učinil M. Z. Polák následující známou píseň« (načež otiskuje všech pět slo.li, k nimž dala básníkovi podnět naše národní píseň), a ačkoliv prvá sloha (z celé básně nejsilnější) je nepatrnou obměnou lidového textu: přesto vše co chvíli slýchám nebo čítám neúplné nebo nezcela správné tvrzení, ze »Sil jsem proso na souvrati« není píseň národní, ale že ji složil řečený básník. Také hoši tento náhled1) přinášejí domů ze 'školy a dokonce ze střední.

Já bych o této legendě, vzniklé nedorozuměním, ani nemluvil, ale předně chci ukázati, proč (když už by se chyba měla udělati) báseň Polákova raději se nepřičítá lidu (byla by to menší křivda vůči autorskému původskému právu), a proč se jiskra, utajená v jednoslohovém národním popěvfeu, přičítá raději pouhému roziněcovateli oné jiskryi Zadruhé pak chci uvésti jinOiSlovanské varianty tohoto výborného národního popěvku, pokud mi jsou známy; budou jistě zajímati nejen samy sebou, ale též srovnáním.

Příčina tedy, proč se píseň »Sil jsem...« přičítá raději určitému autoru, než aby původ její byl ponechán v mlze anonymity, je základní omyl, s jakým se vůbec na sklonku století 19, pohlíželo na výtvory, spadající v národopis. U nás k tomu ještě