kladatelství »Sfinx«, od přítele, p.-Bohumila Jandy, vydavatele knihovny »Světlo ve tmách«): 1. Výklad o čtyřech lidských povahách (letorách) m kapitoly: Středověký světový názor. 2. O pouštění krve. 3. Lázně staročeské. Podrobné popisy obrázků a odkud jsou čerpány, neuvádím. Koho by to zajímalo, račiž prohlížeti původní möge záznamy a prameny v knize samé. Tu by to zabíralo zbytečně pro neodborníky mnoho místa, jehož mi v čísle dvojarchovém nezbývá.

I. Lidské čtyři povahy podle středověkého

2. Povaha krevného člověka (sanguinika). Dřevorytina z r. 1639.

názoru světového. Základem světového názoru středověkého jest starověká (Aristoteles, Ptolemaios) a j.) nauka o čtyřech živlech (latinsky: elementa; řecky tetra sóma), nauka o elementech, nauka tetrasomiální: oheň a, voda; vzduch (»povětří«, »vítr«) a země. Se živly shodovaly se podle středověku čtyři příslušné vlastnosti (temperamenta): horko a vlhko1; studeno a sucho. Celý svět (makrokosmois) a všecko, co je v něm, složeno prý jest z těchto živlů, a jejich vždy dvou vlastností (tempera-menta), ať jsou to souhvězdí, planety, zvířata, 'byliny, nerosty, a sice jiSou smíšeny tyto vlastnosti určitým poměrem.

Člověk (»malý svět«, mikrokosmos) chová v sobě součásti všech čtyř živlů veškerého světa (makrokosmos) a zároveň teda i čtyř temperamentu, vlastností s nimi sdružených. Podle toho, který živel v člověku převládá (jak se to jeví podle vlhkosti