monii srdcí. Pěstujme více citovou stránku života! Poučujme při každé příležitosti lid o kráse a síle jeho vlastních statků duševních! Do služeb idee nutno dáti rozum i srdce, pochopení i zanícení psro »naše chodský, bulácký«.

Vedle Baarovy Bulačiny, zhudebněné od J. Jindřicha, obsahuje sbírka 69 písniček, s poznámkami o příslušné hudební literatuře. Doporučuji ze srdce upřímně sbírku Jindřichovu všem zpě-váckým spolkům, všem pěstitelům lidového zpěvu, každému, kdo má zálibu v chodském národopise. Jindřichovy zápisy jsou věrné a spolehlivé, výběr pečlivý a rozmanitý. Cena 7 Kč nepatrná (notová sazba!). Dr." J. Fiala připojil vítaný životopis mistra Jindřicha i seznam jeho skladeb. Horlivým předsedou Okresního osvětového sboru ve Kdyni jest advokát Dr. Jaroslav Štěpánek, jenž tak obezřetně i oasově řídí Knihovnu, jejíž 10. svazek obsahuje Jindřichův chodský zpěvník s úvodní básní Baarovou »Bu-lačina«.

František Teplý, Chodové ve sporu s Lomikary, Vyškov, 1926, Fr. OteLna, m. 8°, str. 181, (2). Jindřichohradecký archivář, spisovatel řady zdařilých monografií a důkladných studií kul-tuTině-historických, používá dnes volného času ve výslužbě, aby v knize po knize zpracoval vědecky všecky svoje výpisky, vědomosti a zkušenosti, po léta sbírané a po archivech shledávané, aby uvedl v lad a řád řešení zajímavých otázek, jež sice přivábily již hojné pokusy, ale přes to zbyla ještě F. Teplému vděčná látka, předchůdcům jeho neznámá, která očekávala konečného rozluštění. Chodové a Loínifcar (rodina Lamingenii z, Lamin-genu)! Známá tragedie českých hraničárů Chodů! Vyzbrojen bohatými vědomostmi o historii strážců pomezí českého proti Němcům, Teplý věrně uvozuje v Poznámkách prameny archivní a opírá každé tvrzení v poznámce doslovnou citací, českou i německou. Do zmatku pověstí o Kozinovi a Trhanově vrhá jasné světlo, vybíraje z osnovy všech pověstí i skutečností, pokud se týče nenáviděného Lomikara, zrna pravdy historické, očištěná od nánosu dob pozdějších. Teplý doíkaz,uje (doslovně uvádí příslušné listiny), že kníže Karel Lichtenstein i Volf Vilémi Lamingen roku 16-21 potichu přiznali Chodům jejich dosavadní privilegia. Ve skutečnosti Chodové, jsouce usazeni na královské půdě, byli přímými poddanými královskými, ale zproštěni robot a nadáni výsadami pro svou službu na hraniční čáře. Ačkoli jim ponechána značná samospráva, lišili se od pravých svobodníků, s nimiž nic společného neměli, že stáli ke králi ve smyslu poddanském, nerůzníce se podstatně nija.k od ostatních poddaných na zeměpan-ských statcích, podléhajíce královskému úřednictvu, nad nimi ustanovenému. Větou: Chodové, ač se činili, svobodnými nebyli. Proč Lomikar tolik o Chody usiloval1? Jeho duch hospodárný