Literární rozhledy.

Jindřichův Chodský zpěvník, díl I. (Knihovna okresního Sboru osvětového ve Kdyni, svazek 10.) Kdyně, 1926, m. 8°, str. 84. Sbor osvětový ve Kdyni podal důkaz posavadními svaiaky svojí knihovny, co může vykonati družina nadšených ideálních pracovníků, vědomých cíle a si rozhledem po1 spisovatelské a vědecké obci v Čsl. republice. Obsah všech vydaných přednášek netýká se Českého Lidu. Prohlásil bych jen posavadní snahy, posavad vydané kmihy, za vzor pro všecky sbory osvětové u nás. A číslo 10. překvapuje zpěvníkem sympathického umělce, nám národo-pisciim drahého mistra Jindřicha. Jsem vděčný mistrovi za zlatá slova v úvodní stati »Lidová píseň, hudba a tanec na Chodsku«. Potěšilo mě, jak vystihuje v přehledu literatury národopisné o Chodsku zázínamy a otisky písní a tanců i hudby v Českém Lidu od prvního ročníku. Nepíše podle moderny neslaně a nemastně. Hlásí se jásavě mezi nás, kteří prese všecky módní -ismy věříme ve význam lidového podání, v krásu písní, tanců chodských, ve svéráz krojový i zvykoslovný a dialektický. To nepíše zkřehlý iza.piso

Co podniknouti pro- .záchranu lidových písní, hudby a tanců chodských? Dá se to vše vůbec v lidu zachránit před zánikem? Lid zpíval, hrál ve Vzrušeném stavu duše, srdce; teď přestává být umělcem: básníkem, skladatelem. Přichází o dar nebes, štěstí z uměleckého tvoření. (»Umělecká tvorba je svátek duše, modlitba srdce.«) Nultno- opět zpívati staré písně lidové domia v rodině, ve škole (říkadla, koledy, písně), stále a při každé příležitosti. Starý Chod jeden pravil výstižně: »Plechová muzika zaibjila stary j chodsky j zpěv.« Je třeba zavést zase na venkově při muzikách, svatbách, slavnostech a j,. příležitostech selskou muziku a staré tance. Staří hudci musí zaučovat mladší nadané hudebníky, kteří by se naučili hrát zajímavé jejich variace a přejímali tak znamenité dědictví po předcích. Lidová píseň a hudba mají zase žít v srdci lidu! V nynější době isobeckosti, stranických ¦vášní, politických hesel se ztrácí srďce, cit. Dnešní materialistický vír života příliš zaměstnává a vyčerpává člověka zevnějšími a jen praktickými věcmi. Zapomíná se na vnitřní, duševní život, bar-