Pomlázka v Kokořově u Nepomuka. Rovněž jako koleda vánoční, tak slaví se »pomlázka«. Již časně z rána malé, chudé dítky s proutkem ovenčeným pentlemi v jedné a s »fileökem« v druhé ruce obcházejí stavení. Jdou na pomlázku. V každém stavení zasupají proutkem několikráte na dvéře světnice, aby na sebe upozornily a pak spustí zvučným hláskem: Pomlázky! pomlázky! Nedáteli pomlázky, liiodíme vás dio sázky; dáte-li pomlázky, budeme vás milovat jaiko zlatý vobrázky! Hospodyně obyčejně podaruje je buď vajíčkem, buď kouskem bochníčku velikonočního nebo koláče. Odpoledne teprve chodívají si pro »pomlázku« hoši. Děvčata zatím daly pěkně nabarvená nebo i pomalowana vajíčka vařiti k tomu účelu. Za to ale, dostane li hoch od děvčete pomlázku, musí tuto o »provodní« neděli (pr/vní neděle po velikonocí ch), u 'muziky vytočiti a jí marcipán koupiti (ibývajíť ipři venkovských muzikách též pernikáři a cukráři, též »cukrová« bába, rovněž i dítky bohatších chodí teprve odpoledne na »pomláizku« ku istvým príbuiznýim, 'kmotrům ;a kmotřičkám. (Kokořov u Nepomuka.)

»Sázka«, Sádka jest malý rybníček s různými odděleními, kam se ryby nasazují, nebo i vylovené ryby z velkých rybníků dávají, aby se snadno mohly chytiti, kdyby jich bylo třeba.

»Správný«, název novodobý? (Správná holka, správný hoch). Dnes běžný název »správný« ve smyslu řádný, dokonalý, znala již B. Němcová. Namátkou uvádím z knihy Národní báchorky a pověsti, v Litomyšli a v Praze, tiskem a nákladem Antonína Augusty 1862. Devět křížů (I, str. 100): »Děvče ale mělo Heřmana rádo a že hodný a správný hoch byl, neměl otec její nic proti tomu, aby si ji vzal.« Vodní paní (II, str. 132): »Mlynářka na-špotilila hubu, podepřela ruce o masité boky, a prohlížela Krásku od hlavy až k patě. ,To bud© něco správného:, jak vidím.'«. — Slovenské pohádky. Z Uher. Vzpomínky z cesty ipo Ullrich. Kraje a lesy na Zvolenskú, v Litomyšli a v Praze, nákladem Antonína Augusty 1863: O Pánu Bohu (IX. sfir. 19): »Podíval jsi se těm pannami na nohy, Petře? Nepodíval, Pane! Kdybys byl tak učinil, jako já, byl bys viděl, že ta panna chatrně přistrojena, nohy umyté měla, bílé jako z alabastlru, z čehož patrno, že je to1 děvče správné, hodné. Druhá naopak měla, šat drahý, ale nohy nečisté, z čehož vidět, že sama na sebe nedbá a tudy ani pěknou slouti nemůže. Petře, ne vše krása, co se líčí, pamatuj si to!« Zná někdo jiné podobné dohady 1