kant. Když zaslechli ve Dvorcích, výše položených troubení, začli ihned také, vyběhli za ves na kopec, postupujíce proti mrakům, od západu se ženoucím. Lid se při tom nábožně modlí, Starý hospodář Toman vypravoval dále, že byl zde u sv. Vojtěcha farář velice přísný, který tušil v tom pověru a žádal, aby se mu z podezření viny zodpovídal, než po pravdivém vylíčení věci více nenaléhal. Od starých pamětníků slýchalo se, že v Libo-tyni nikdy nepotlouklo, neboť vždy se podařilo včasným zakročením pohromě předejíti. Až před dvěma léty (1920) tu velice silně stlouklo, a to prý nebyl žádný doma. Byloi o senách, všechno bylo nai lukách, přišlo to tak ranou, že čas promeškali a pokus jejich nebyl už nic platný.

Ještě legendárněji zní vypravování staré Kotounové, cha-lupnice ve Dvorcích č. 9, kde se podobná »trouba«, jak ji zde zkrátka říkají, nalěm: Ty lastury přinesl prý nějaký Král z Bo-šic. Ten byl velký čarodějník a na odpuštění svých hříchů putoval prý do ßima, aby činil pokání. Tak dlouho se tam kál a modlil, až jednou zvony samy proti němu, jdoucímu do' kostela, daly se do zvonění. Kněží přijali ho pak s velikou slávou a ty mušle mu dali na památku. Bylo prý jich pět. V Bošicíah. byly dvě, ve Štítkově jedna, v Libotyni a Dvorcích též po jedné. Chovají se u představeného a patří obci. Bouřky přicházejí sem nejvíce od Javorníka neb od Stachů1 a jakmile se objeví hrozivější mraky, jdou hned troubit.

Tak bylo všude ještě koncem válečných let. Po převratu nová doba a nové názory dotkly se i tohoto zvyku. Mnohde jsem slyšel nevěřící mluvit, kteří již tyto dříve mocné prostředky, zvonění i troubení odsuzují, ba, kde stojí v čele obce noví lidé, je i zakazují. Obyčej tedy už na vymření.

Troubení proti mračnům nebylo* zvláštností pouze tohoto kraje. Že i jinde, na př. na Plzeňsku, bylo v obyčeji, dokazuje škeble tritonka, podobná oněm šumavským, ač trochu menší, chovaná ve sbírkách národopisného' musea v Plzni, na niž se troubívalo ve Vochově u Plzně. Pan řídící učitel J. Krs má ve svých sbírkách jinou podobnou z Blovic. I v městě Blovicích troubívalo prý se na ni až asi do1 let 80. min. století.

Poznámka redakce. V knize: Seznam pověr a zvyklostí pohanských v 8. věku, Jeho význam pro všeobecnou historii kulturní i pro studium kulturních přežitků v nynějším lidovém podání, v Praze nákladem České Akademie 1894 str. 120 a d. ve zvláštní stati dokazuji z doslovných zapovědí v církevních synodách a koncilech, že církev vyhlašovala troubení na lastury proti mračnům za pohanský zbytek pověreěný. Vyobrazení lastury s muzikantským trubkovým násoskem přinesl Český Lid