str. 329
III, str. 89. Kreslil obrázek můj rodák z Kostelce nad Vltavou, řídící učitel Frant. Racek, podle »trouby«, na jakou: v blízké vsi Kučeři na mraky troubívali. V České chalupě na Jubilejní výstavě roku 1891 vyložil jsem několik podobných lastur, dobře-li se pamatuji, z; Písecka a zi Budějovická. Rackův obrázek zachoval budoucím věkům věrnou podobu jejich. V Českém Lidu V, 15, ukázal jsem na nedopatření katalogu Národopisné výstavy, 1895, kde tyto »trouby« byly vysvětlovány jako obyčejné trouby »ponocenské«. Byly zaslány z Královic, z. Přeštic, z Rokycan, z Brňan u Roudnice. Č. Zíbrt.
J. L. Mikuláš:
Pověst o zvonku ve Vyšních Lhotách na Těšínsku proti mrakům.
Ve středu obce Vyšních Lhot stojí starobylá kaplička mezi košatými lípami a dvěma sloupy s obrázky svatých. Za touto kapličkou zvedá se třetí sloup, na němž visí pověstný zvonek. Je to zvonek, jenž zahání mračna a kroupy. Od nepamětna zvoní se jím proti bouřím a krupobití.
Do Lhot, do středu obce, dostal se z| památné hory Prašivé, kde byl nahrazen: zvučnějším a větším. Když hrabě Jiří z Oppers-dorfu r. 1640 na hoře Prašivé kapličku založil, dal sem přivézti z Bytorně v Horním Slezsku, potom pruském, tento zvonek. Na Prašivé byl asi až do r. 1758, neboť na sloupu, na němž je připevněn, je nápis z tohoto roku a další tři. Vždy, když byl nový sloup pořizován, vryt byl letopočet. A tak tam jsou letopočty: 1758, 1805, 1874 a 1895.
Asi před 40 lety (vypravuje zvoník Škapa) meškal ve Vyšních Lhotách profesor těšínského! gymnasia na letním bytě. Na gruntě Velěovského hrabali seno; a ukládali do1 babinců. Najednou přivalila se těžká mračna a, bouře byla neodvratnou. Od jihozápadu dul silný vítr a blesky se křižovaly. Hrabáči nemohli býti se senem hotovi, tak rychle bouře se hnala, hořekovali, proč jenom ten Škapa nezvoní. Mračna již stála nad Skalickú Hůrkou a zvonku hlas ještě se neozýval. Hrabáči celí zděšení lamentovali nad neštěstím, které se valí a jistou zkázu nese a Škapa ještě nezvoní. To vše slyšel onen profesor a velice se tomu divil, pr©č pořád volají, aby se zvonilo. Až tu najednou, když již silný vítr zával a hrubé krůpěje deště začaly padat a těžká žlutá mračna g hukotem se hnala, ozval se zvonku hlas. A hle, div divoucí. Sotva úder jeho srdce se ozval, mračna jako by nožem rozřízl, jedna se valila na stranu jižní, k Janovicím a na Lysú Horu,
|
