aby milenec byl věrný. Přeskakuje také »na zdraví tatíčkovo i matčino«. Nezdaří-li se skok ponejprv, možná skákati do třetice a věštbu napraviti.79) Hochovi německému dokazuje děvče, skáče-li s ním přes oheň, že ho mál rádo.80)

Děvušky polské a ruské,, majíce skráně zdobeny věncem květinovým, skáčí přes oheň vždy se svým mládcem vyvoleným pro věštbu o svatbě. Nerozdvojí-li se ruce při skoku, je to dobré znamení, budou spolu sňati. Zlá však věštba, pustí-li sobě ruce při skoku. Zarmoucení dále již se neveselili, se sklopenou hlavou a v zadumání smutně jdou domů, věříce, že svoji nebudou.81)

V Loketsku dívali se mládenci a panny skrze věnce a plameny vzájemně na sebe, »jestli se věrně milují a za sebe se dostanou«. Také po sobě házeli věnci skrze plameny a chytali je.82)

U Jihoslovanů v Chorvatsku zapalují oheň dvě děvčata a jeden mládenec. Oheň pak přeskakují, a kdo z nich doskočí nejdále, ožení se nejdříve. Potom tancují kolo, děvčata zvlášť a jinoši také zvláště. Kolo jinochů přimísí se do kola děvěat. U kterého děvčete kolo se přetrhne, to, až bude ženou, rádo prý se zbaví svého chotě.83)

Lid prorokuje při ohních svatojanských také o délce života.

V Mladoboleslavsku zpívala omladina, metajíc žhavá košťata do výše: »Pověz nám, velký Bože! Svatý Jene! Dlouho-li živi budeme, za kolik pak let umřeme?«

Hoří-li koště při letu i ještě potom na zemi, bude ten, kdo je vyhodil, živ budoucí rok. Kolikrát se mu to poštěstí, tolik roků bude živ. Uhasne-li koště při letu, zemře do dne do roka, kdo jím metal.84) ...,'.'..

Když oheň dohořel a uhlí vyhaslo, utichá jásot. Eozeházejí se účastníci slavnosti. Popelu a uhlí, opáleným věncům a zbytkům metel z košťat přisuzována je od; lidu slovanského i cizího moc podivná. Proto si je účastníci berou domů.

Uhlíky z ohně svatojanského, zakopané pod prahem, nebo zastrčené pod krovem střechy neboi v kabřinci nebo ve stáji, chrání domu před všelikou pohromou, před »Božím poslem«, požárem, před učarováním.85)

Ohořelé metly a dřeva zastrkaná do polí prospívají podle lidového^ názoru úrodě. Pro úrodu také posypávají hospodyně role popelem a uhlíky z ohněl svatojanského. Tím prý se ornice zúrodní a plodí pak bohaté klasy.86)

Zbytky ohořelých košťat zastrkují hospodáři také do zel-niště, aby housenky zelí neškodily.87) Podobně ve Slezsku věří lid: »metly na svatojanském ohni spálené, budou-li zastrčeny do zelí, zahánějí mšice a motýle od zelí.«88)

Věnce svatojanské věší hospodyně česká za obrazy ve svět-