natskou. Jest to nejbohatší a nejlépe upravená česká obec celého Kravařska. Položena je po obou stranách silnice, vedoucí středem obce, a čítá hodně přes 100 čísel popisných. Asi 30 výstavných statků, ne nepodobných rozlehlým dvorcům, od silnice oddělených květinovými zahradami a za humny souvislých velikými sady ovocnými přímo s ornými lány čítá obee bernatská. Avšak i menší usedlosti rolnické, domky i chaloupky závodí se statky těmi v úpravnosti a čistotě. Bernartice přejdeš za půl hodiny; uhráni, škola, fara a poĚta stojí tak uprostřed vsi. Kostel, velmi pěkný, vystavěli si roku 1837 občané bernatští sami svým nákladem, obecní výbor obsazuje faráře. Pro sebe mají samostatný poštovní úřad.

A tak dne 7. srpna vydal jsem se hned po poledni za parného slunce z obce »starojické« přes pole na dožinky do Ber-nartic. Jdeme-li od St. Jičína, stojí výstavný grunt Papíkův hned z kraje oibee. A před ním kupili se již hoši a dívky v národních krojích moravských (Kravařsko nemá vlastních krojů národních). V květinové zahrádce před statkem šumná dívčice vázala bílé a červené karafiáty v kytičky a podělovala jimi ber-natské chasníky. Patnáct hudebníků stálo před zahrádkou a vyhrávalo^ vesele. Náhle otevřela se dvorní vrata a pár bujných ořů, zapražených do velikého žebřiňáku, vyjelo ze statků na silnici. Vůz vystlán byl obilím všeho druhu a žebřiny samy tonuly v záplavě zelených lipových ratolestí. Na žebřiňáku uprostřed byl stojan v podobě kříže a na něm zavěšen byl obrovský věnec ze žitných, pšeničných, jeěmenných a. ovesnýeh klasů, do něhož byly vpleteny červené karafiáty. Vůz osazen byl všemi těmi, kdo byli oblečeni v kroje národní. Byli tam mezi jinými: starý -hospodář (stařeček) a stará hospodyně (stařenka), děvečky, čeledínové atd. Děvečky držely v ruce hrábě a čeledínové kosy, ověnčené obilnými věnci.

Za žebřinovým vozem jela selská bryěka, tažená statnými koňmi, kteří byli ověšeni rovněž jako koně zapražení do žebřiňáku bílými, modrými a červenými pentlemi. Bryčku řídil čeledín v kroji a na sedadle vzadu hověli si pantáta a paňmánia, oba rovněž oblečení v kroje národní. Paňmáma držela v ruce z brusu nový, z proutí pletený košík, naplněný až po okraj ber-natskými koláči.

Za bryčkou vykračovali si hudebníci, bez přestání hrajíce veselé pochodové kousky a za hudbou seřadili se ostatní účastníci průvodu, hoši, dívky, pantátové a panímámy. Že ani »ogaři« (kluci) a dívčí drobotina nescházeli v průvodě, netřeba dokládati.

U všech statků, chalup i domků stáli před vraty a přede dveřmi obyvatelé bernatští a mnozí z nich přidávali se k prů-