vodu, který na dolejším konci obce zašel do stinné zahrady ovocné, náležející statkáři panu Klosovi. Pod stromy byly z kolíků a prken zbudovány primitivní stoly, u nichž se rozsadili účastníci průvodu. K obveselení mládeže byly tu zřízeny i různé zábavné podniky. Střelba o ceny do terče, kolová loterie, házení kroužků, a zvláště veliký stánek pro prodej bernatských koláčů.

Ještě několik bryček přijelo do zahrady a hospodyně každá složila u stánku celý stoh matových, povidlových a ivarohových koláčů, které shromážděným rozprodávaly sličné děvušky ber-natské. Ještě dnes vzpomínám si lahodné, nevyrovnatelné chuti koláčů těch, proslavených po celé širé Moravěnce. Nelze slovy vystihnouti úpravnost a jakost těchto výrobků těstových. Každý koláč, veliký jako měsíc v úplňku, natřený tlustě povidly, máslem nebo tvarohem, se zvláště uměle vroubeným okrajem, ručně pracovaným, je hotovým uměleckým dílem. Bematské koláče byly, jsou a zůstanou vždy králi mezi všemi koláči, co se jich do roka po Moravě napeče.

Když se všichni návštěvnici usadili, pobesedovali, volal nás mocný hlas k divadlu, jehož byl jsem zde poprvé svědkem. Dožinky neslaví se každoročně v Bernarticích; tak jednou za pět až šest let, aby prý slavnost nesevšedněla, jak mi sdělil předseda slavnosti pan Kunétka.

Na dřevěné podlaze, podložené silnými trámci, k účelu slavnosti zvláště zhotovené, sešli se ti, kdo byli poděleni úlohou v do-žinkové slavnosti. Všichni byli v krojích, což dodávalo malebnosti celé slavnosti. Byli to: Stařeček a stařenka, mladý hospodář a hospodyně (pantáta a panímáma), dva čeledínové a dvě děvečky s hráběmi.

Dřevěná obdélhíková podlaha byla ověnčena lipovými ratolestmi. Na pódiu byl stůl, u něhož seděli starý hospodář se stařenkou. Uprostřed stolu byly urovnány koláče, byl tam ještě košík plný dobrého toho pečiva, a veliký džbán s pivem. Za pódiem stáli hoši a dívky v krojích i obyčejných šatech oblečení, kteří tvořili zpěváčky sbor při slavnosti.

Když se účinkující postavili na místo a posluchači utvo^ řili široký polokruh kolem pódia, spustil celý sbor zpěváčky i všichni, kdož byli zvláštními úlohami pověřeni, tuto píseň: »Už je slunečko za horou, za horou, bernatští ženci s pole jdou, s pole jdou... Paňmámo, neste večeři, večeři, už vám jdou ženci do dveří, do dveří...«

Po té vystoupil první čeledín a sám zpíval: »Náš hospodář je dobrý pán, dobrý pán, on nám daruje piva džbán, piva džbán...«

Když dozpíval, předstoupil ku předu, postavil se před ho spodáře a hospodyni a řečnil: Milý pane hospodáři, všichni se