dnes velmi těší, zvláště rolníci iriy Češi, že nám Bůh dal hojně, sklidit úrodu pokojně. Vzácný a vážený pane hospodáři! Jal^ou radost vidět námi na tváři! A co jsme sobě předsevzali, s pomocí Boží jsme dokonali; žně letošní jsme ukončili — věneček jsme vám uvili a proto na místě všech vám přeji ze srdce, co nejupřímněji: celé rodině tolik zdraví, co je v tom věnečku trávy, peněz zlatých tolik set, jako je v tom věnci samý květ, a k tomu ještě tolik tisíc, co je v tom věnečku kytic; a napřesrok tolik kopeček, co je v tom věnečku zrneček; ke všemu též dobré zdraví a hojné Boží požehnání. A nyní prosím uctivě, přijměte dárek přívětivě.;: Když dokončil čeledín proslov, podal obilný věnec hospodáři, který jej odevzdal hospodyni a ta jej položila na stůl před stařečka a stařenku.

Potom celý sbor i všichni účinkující zapěli: »To jsou dohry, zlaty časy, ty zlaty obžinky: máme maso, máme pivo, k tomu kousek hnětinky.« A hned dále zpívali všichni zalámou notou: »Když jsi ty, sedláčku, pán, řezej si řezanku sám, řezej si dro-bounlinkou, já půjdu za holčinkou, řezej si drobcuninkou, já půjdu za hubinkou.«

Na to zazpíval ještě první čeledín: »Jak živ jsem žádnému škodu neudělal, jak živ jsem žádnému oives nespas: jen jednou pšenici našemu myslivci, a ten mě žaloval na kancelář.«

Když dokončil, předstoupil druhý čeledín a proslovil řeč: »Já už čekám dosti dlouho, abych dostal taky slovo: je to' se mnou jako vždycky, že vystupuju jenom učenicky. A jako vždycky tak i podnes musím skoro všecko odnést. Když hospodáři dlouho prší, blesky jeho na mne srší. Když se panímámě spálí vdolky, hned to na mne svedou holky. Když pacholka kousne malka, po mně lítá hned vopálka. A když straka kopne děvu, hned je plno na mne hněvu. Ač mám práce dost, každý by si na mně vylil zlost. Ač po straně zlostí syčím, přec do kapsy jen to strčím, nikdy neřeknu ani muk, a říkají, že jsem hodnej kluk. Ke všemu si ještě zpívám, v práci radost velkou mívám.«

Sotvaže dořekl poslední slovo, spustil vesele písničku: »Naši už mlátili, já ještě ležel, voni šli k snídaní, já taky běžel.« Na to sbor: »Proč pak jdeš k snídaní, vždyť jsi nemlátil.* Čeledín: »Když už jsem na cestě, tak se nevrátím.*

Potom předstoupila první děvečka a uklonila se panímámě: »Milá naše panímámo, že už máme dovázáno, za to buďtež Bohu díky vzdány, že nebyly prázdné naše lány. Ta úvoda je v rukou Božích cd jara, až je po žních. A já jako vaše děvečka, jež věrně sloužila vám do dneška, z té Boží naší ourody, podle naší staré mody, přináším vám krásný věnec, svatý posílá ho Vavřinec, byste vždy na vaší tváři, jako nyní i ve stáří měla, zdravé barvy ruměnec jako z kvítí tento pletenec. V kuchyni zas bude veselo,