že nadarmo se neselo; a budete ráda péci pro chasu zas dobré věci. O posvícení pak tlusté husy omastí nám naše pusy. Ve stáji telátka, ve ehlívKu selátka, všecko se to množí,, inu vidět požehnání Boží.«

Když hospodyně přijala věnec, zazpíval celý sbor, muži i ženy: »Hory, hory zelené, nedočkáte jeseně, opadnete, opreh-néte, hory hory zelené.« Na to zapěla jenom děvčata, sama: »Bez tatíčka vadne květ, bez, tatíčka pustý svět, kdybyoh znala k němu cestu, letěla bych k němu hned. Darmo pláču těm horám, darmo se v nich obzírám, nikde, nikde v širém světě, tatíčka já víc nemám.«

.:. Když dozpívaly dívky tuto píseň, spustily novou: »Janičko, čo-robíš, že ty k nám nechodíš, moje mamka povedala, že ty ma nelubíš.« A na to hoši odpověděli: »Dybych ťa nelubil, k vám by som nechodil, moje čtyry vrané, hladem bych nemoril.«

Dále předstoupila mladší děvečka a promluvila k hospodyni: »Milá naše hospodyně, nikdy nepracovala jsem líně. Dobře za-lív.ám zahrádku, byste v létě pro čeládku hojnost dobré zeleniny měla vždycky ve kuchyni. Káno záhy vždycky vstávám, oheň v plotně rozdělávám. Spokojeně a bez hoře večer uléhám v komoře. Celý den se jen lopotím, a vás nikdy nezarmoutím. A xas budu sloužit ve dne v noci, když uchrání mne Bůh nemoci, a nebudu podle nové zvěsti, pracovati jen do šesti: ale moje heslo bude: »práci čest« a dělat budil, »o sto šest«.

Po této promluvě zapěla děvčata známou skočnou slováckou píseň: »Bodaj by vás, vy mládenci, čerti vzali, keď ste vy mňa na ten tanec nepozvali, já bych bola tancovala, aj na cymbál neeo dala, a vás všetkých poboskala.«

Když dopěly, zazpíval celý sbor: »Andulka konopě močila, žabka jí do kapsy skočila; na druhý den močila len, žabka ji z. kapsičky skočila ven ven ven, žabka jí z kapsičky skočila ven.« T povstal potom stařeček a třaslavým hlasem promluvil ke shromážděným tuto řeč: »Když vás vidím, moje děti, chci vám také něco vyprávěti. Dneska máte velkou radost, vždyť slavíte krásnou slavnost; národní hospodářské dožinky, že zas budou plné kožinky. Jak je vidět, už jsem kmet, vlas mám jako bílý květ. Já mám mnohé zkušenosti, zažil jsem už útrap dosti. To vám ale musím říci, muži, ženy, pacholíci, že mě to dneska těšilo, že na kostel se myslilo, že jste slavnost s Bohem moli, na mši svatou sobě zašli, fiíkává se: S Bohem začni v každé "době, podaří se práce tobě. A dnes třeba Bohu díky vzdáti, že nám ráčil přece- tolik dáti, že nebude hlad a nouze, že dobytek se napás v strouze. Na konec vám ještě řádu dám, zkusil jste to mnohý sáni. Ve městě velký pány nedělejte, v tichosti se doímů ubírejte, néb ta odhadní komise vždycky všéckó> doví se. Když