hlásím se jak sestrám, bratřím:' Kéž nám Bůh to dobrotivý dá, ať nás svět tak vždycky uhlídá. Jak jsme tady ve svornosti, chasa, hospodář i hosti. Vrhalo by to špatné světlo a mne by to samou hnětlo, kdyby chasa k sedlákovi vzhlížela jak k tyranovi. Láska nekoupí se na jarmárce, tu vám získá jenom vaše práce. Vaše poctivost a upřímnost vzbuzuje zas naši soucitnost, že máme vždy k čeledínu lásku jako k svému synu, že s ním žijem jako v rodině, svorně v každé hodmě.«

Po tomto proslovu zapěl sbor píseň: »Za stodolenku za našu, tam by slušelo salašu. Vem si mňa, Jano, za ženu, budu ti dobru gazděnu. Ty budeš orat a já žít, budem se spolu dobře mít.«

Když dozpívali, vzal hospodář věnec obilný se stolu a slavnost zakončil proslovem: »Přijímám od vás tento dárek, vzpomenu též na pivovárek, nebudu koukat na ňáký ten doušek, aby se napila ehasa i dědoušek. Spolu jsme pracovali, spolu jsme žali, spolu jsme dřeli, žízeň jsme měli. Proto nám, šenkýři, nalévej rád, všechno dnes půjde na můj jen, řád. Sedlák vám dokáže, jak bez; soudu a notáře, vycházet umí s chasou, na poli i před basou; jak si naši hospodáři vždycky dobré chasy váží. Ale chaso, povídám vážně, ať tu nejste bez Boží bázně.«

Když hospodář domluvil, spustila hudba Smetanovu jásavou poutní píseň z »Prodané nevěsty«: »Prpč bychom se netěšili*. Sbor pěvecký i obecenstvo^ zpívalo zároveň. —