Předchozí 0010 Následující
str. 7

hlásím se jak sestrám, bratřím:' Kéž nám Bůh to dobrotivý dá, ať nás svět tak vždycky uhlídá. Jak jsme tady ve svornosti, chasa, hospodář i hosti. Vrhalo by to špatné světlo a mne by to samou hnětlo, kdyby chasa k sedlákovi vzhlížela jak k tyranovi. Láska nekoupí se na jarmárce, tu vám získá jenom vaše práce. Vaše poctivost a upřímnost vzbuzuje zas naši soucitnost, že máme vždy k čeledínu lásku jako k svému synu, že s ním žijem jako v rodině, svorně v každé hodmě.«

Po tomto proslovu zapěl sbor píseň: »Za stodolenku za našu, tam by slušelo salašu. Vem si mňa, Jano, za ženu, budu ti dobru gazděnu. Ty budeš orat a já žít, budem se spolu dobře mít.«

Když dozpívali, vzal hospodář věnec obilný se stolu a slavnost zakončil proslovem: »Přijímám od vás tento dárek, vzpomenu též na pivovárek, nebudu koukat na ňáký ten doušek, aby se napila ehasa i dědoušek. Spolu jsme pracovali, spolu jsme žali, spolu jsme dřeli, žízeň jsme měli. Proto nám, šenkýři, nalévej rád, všechno dnes půjde na můj jen, řád. Sedlák vám dokáže, jak bez; soudu a notáře, vycházet umí s chasou, na poli i před basou; jak si naši hospodáři vždycky dobré chasy váží. Ale chaso, povídám vážně, ať tu nejste bez Boží bázně.«

Když hospodář domluvil, spustila hudba Smetanovu jásavou poutní píseň z »Prodané nevěsty«: »Prpč bychom se netěšili*. Sbor pěvecký i obecenstvo^ zpívalo zároveň. —

Poznámka redakce: Podepsaný vydal v Šimáckově sbírce xVeselé chvíle lidu českého«, číslo 5. roku 1910: »Obžinky«. Tam uveřejnil jsem popis obžinkových zábav, slavností, písní, obřadů, snad ze. všech končin nynější Československé republiky, jak jsem je sánízapsal nebo jiní podali záznamy přímo z podání lidu československého. Přítel můj a dlouholetý spolupracovnik »0tského Lidu« otiskuje popis umělé dožinkové slavnosti, jak ji prožil letos (1927) na Moravě, na Moravském Kravařsku. Podává tím vlastně celý návod, jak slaviti obžinky ušlechtilou zábavou, slavností, upravenou jednak z obžinkových písní a uměle složených obřadů lidových, jednak z příležitostných řečí, proslovů časově a místně zabarvených. Jistě se zavděčí všem pořadatelům lidových obžinek, podávaje vzor a návod, jak pořádati obžinky starodávné nejen na Moravském Kravařsku, než starodávné obžinky vůbec, při posavadních pokusech obnoviti slavnost oblíbenou lidu československého po žních způsobem důstojným, věrně podle starodávných obžinek, jakýmsi divadelnímu představením, s přidělením úloh jednotlivým představitelům obžin-kové slavnosti staročeské. Srv. též Em. Prexler, Obžinky podle podání lidového, Klatovy, 1909; Lad. Lábek, Lid na Plzeňsku, v Plzni 1927, str. 68.    Č. Zíbrt.

Předchozí   Následující