zrušila, vždycky čistá zůstala. Tři králové od východu klaněli se dítěti, obětovali mu dary, zlato-, kadidlo, mirhy. Pastýřové vstávejte a k Betlému kráčejte, dítěti se klanějte, nově zrozenému. Zpívejte, plesejte, sláva na výsosti, sláva na výsosti í — —

Nad Betlémem jasná hvězda vychází, že se tam narodil syn Boží. Narodil se při velké chudobě, neměl jenom dvě hovádka při sobě, ty hovádka jej v zimě zahřívají, Josef a Maria mu zpívají. Andělé mu také pěkně zpívají, pokoj lidem, chválu Bohu vzdávají. Pastýřové pospíchají k Betlému učiníc tam Ježíškovi poklonu. O Kriste Imanueli, Bože náš, ty všecky pod svou ochranu přijmi nás.

Pěkně prosím, vzácní páni, jakéhokoliv stavu, nemějte mě toho za zlý, že k vám jdu na koledu. Můj pantáta je rakušan, ponížený služebník, on mne na koledu poslal, já jsem jemu musel jít. Hejhejte se, pytlíkové, kde jste které sloužili, vydávejte troníkové, co jste jich natržili. Kdybych já. měl tolik zlatých, co> má jeden troníků, nechodil bych na koledu, nešmýkal bych klobouku. Zajíc leze po borovici, roztrhl si nohavici. liška mu ji zašívala, veverka se posmívala. Dost, dost, dost, již je holá kost, nastal nám den veselý, budeme si zpívat, co se stalo v kuchyni, budem vypravovat. Jak kuchařka odešla, z hrnců kypí omáčka, počali se vadit, tak že toho nemohl žádný upokojit. Kaša v peci šeptala, povídala drnči: Dobře jsem já nebyla mezi těma hrnci. Zašišmaný vidlice vytáhly kašu iz pece, vysypaly na zem, Janek jako blázen obul sobě bačkory, do másla zaskočil, jak blázen se točil. Zabila máma slepici, nebylo v ní pupku, táta se pť-il na pupek, máma praví, že útek, bez všeho smutku, nebylo v ní pupku... Pes na nu vrčí, že ju s kamen strčí, kohout na ni ko-krhá, že jí čepec roztrhá. Ona ho prosí, že mu dá cosi, aby jí to nedělal, že by jí velkou škodu udělal.

Zajímavá knížečka obsahem a ještě více sběratelem koled moravskoslezských, známého znalce české prosodie, znalcem literatury staročeské, Julia Fejfalíka. Sbíral koledy tištěné na Moravě a ve Slezsku, v úpravě poutních a jarmareěních písní špalíčkových. Jak se mi dostala do rukou.

Z pozůstalosti Fejfalíkovy malou oklikou dostala se do knihovny kustoda bývalé dvorní knihovny ve Vídni, Ferdinanda Menčíka, vydavatele Vánočních (a Velikonočních) divadelních her staročeských. Menčík věnoval sbírku Fejfalíkovu biblioithece