se racil tak snížiti — se vtěliti, s eiste pani naroditi — naroditi. Vstupme tehdi k jeślim dale, zatím srdce k lasce stale připravujme a vzbuzujme, chvalne pachole!

7. Patřme, nemá, ach, matička — ach, matička — zde ko-lipki pro sinačka — pro sinačka, bi jej do ní vložila — složila; smutne Josef jesle stele — jesle stele pro milého Spasitele — Spasitele, zatim matička jej, libá, na svich rukouch jej koleba, tak detatko, nebožatko, láskou zahřívá.

8. Kdiž matička jej zahřela — jej zahřela, do jesliček jej složila '— položila, neroizumne hovatka. — hovatka — tam sto-jegi u jesliček — vul, osliček — na detatko sou dichali — zahřívali, aby mohlo dite zlatí pohodlne v jeslích spáti. Ach, jak nemá duše věrna v srdci splakati!

9. O Ježíšku, tobje známo — tobje známo-, že je tobje srdce dano — srdce dano — za dar zde při jesličkách — jesličkách. Ach, přid, Pane, k nam z visosti — k nam z visosti,14) přebivej v není svou milosti — svou milosti, učiň sobje v nem jeslički na přímluvu ctné matiěki, ach, přid hbité, bozske dite, naš Spasiteli!

10. Neb jest tobje srdce cele — srdce cele — připraveno v našem, tele — v našem tele, ach, v nem vzdicki přebivej — přebivej, silni nas svou přítomnosti — v smrtelnosti, ve všech bidach a v ouzkosti — a v bolesti, bichme mohli po tej strassti15) nekdi tebe večnej vlasti16) milovati a chváliti všichni společné.

Mezi nejvěrnější spolupracovníky Českého Lidu od počátku patří ředitel Horáckého musea v Humpolci, ředitel taměj-ších škol ve výslužbě a upřímný přítel podepsaného, Josef Kopáč. Čtenáři Českého Lidu znají jeho studie o životě lidu horáckého českého (na celé západní straně moravské hranice Čech), jimiž osvětluje hmotnou i duchovou kulturu lidu tamejšího, maje příležitost jako vzorný pracovník musejní, aby lidové podání a