Hochberg, a Walter v Německu, Pressl v Čechách; pak P. R. de Schauenburg, poslanec z Dol. Rýna a člen g-ener. rady, člen společnosti zemědělské a umění v Basso-Reno, pěstitel chmelu v Genderthu a Elsasku. Parigi 1836.

Na str. 21 autor uvádí způsob užívaný v Čechách: Každá řádná chmelnice sestává z mnoha čtverců, jichž strany měří 1-70 m a každý čtverec obsahuje čtyři rostliny; každá rostlina má dvě stébla, které, dorostou-li výše 4 m začnou se křížiti a sice tím, že jedno z těchto stébel se klade v pravo a druhé v levo, takže v celé chmelnici tvoří potom perkolu. Přednost této kultury je dvojí: první je v tom, že vrcholky neboli špičky se nikdy nezničí, poněvadž sotva byly skrížený, vyhánějí nahoru jako nad zemí. Avšak aby bylo možno provésti toto, je nutno napřed zjistiti, jsou-li šazenice téže jakosti, proto rozřízneme-li jednu, je nutno rozříznouti též ostatní, které třeba ještě nejsou zralé. S druhé strany: chmelnice takto zakládaná odporuje jakémukoliv nápoiai větru, poněvadž každý čtverec je zesílen jinými čtyřmi pobočnými čtverci. Konečně užitek spočívá také v tom, že tyče prostředně veliké mohou sloužiti po mnohá léta ... Str. 56 ad — obsahuje dějiny pivovarství a popis výroby piva.

Seznámil jsem (po prvé v literatuře české) s literární a kulturní činností »prvního italského legionáře« (jak bych nejraději nazval vlasteneckého kněze Mensinger a). Nešlo o pouhé názvy, a neúplné jeho samostatných děl českých a italských. Jde na konec o napověděnou stať o názvosloví a zpťxsobu práce při voroplavbě labské, o článek »Pojednání o pramenách labských« v Čas. Ö. Musea, 1844.

10. Pojednání o pramenech Labských:

Slyšel jsem začasté od mnohých cestovatelů, kterak se po pltích po Hronu a Váhu plavili; viděl jsem i sám očitě, kterak v Praze po Vltavě dřeva po koncích prodlabaná a prostrčenou tyčkou spojená, ploula; vznikla tu ve mně myšlenka, bych prameny po Labi ploucí poněkud alespoň popsal, a to tím více, jelikož od krajanů našich zhotoveny, hojnost takových pojmenování a způsobů mluvení v sobě obsahují, aniž lze jich v jakém slovníku nalézti, ba ani Němci v okolí Roudnickém a Litoměřickém žijící neumí jich pojmenovati.

Podle hodnověrného ústního podání usadilo se před dávnými časy několik Hollandčanú v Týnci nad Labem; zbudovali sobě dům na náměstí, proti radnímu domu, pod číslem 86. Tito Hollandčané v okolních lesích Chlumeckých, Rado vesnických a Týneckých množství dubů káceli, nařezané z nich fošny v vory, a tyto v prameny spojovali a tak po Labi do otčiny své Plavili.