Ustni podaní toto tím více hodnověrnosti nabývá, povíme-li, že v Týnci, ještě as před 50ti lety veskrz jen česká (dílem vlast-nostná, dílem od pojmenováni živočichů vzatá) příjmí se nacházela, a uprostřed nich tři naskrz německého původu, totiž Spe-zinger, Heisinger, Mensinger, aniž jich lze v celém okolí nalézti.

Nejvíce pramenů dělá se na Orlicích v Královéhradecku, počínaje od Potštýna, Borohrádku, n Třebechovic, ale i na Valech (mezi Pardubici a Přelouči).

1. Hotovení vorů. Dříví k pramenům určené v pravý čas v lese pokácené svozí se na příhodný břeh, tu se trámy neb krovy na podlože navalí a do jisté míry (míra tato jest šířka otvory mostu v Králové Hradci u Moravské brány), šířky totiž, vespolek spojí, nebo délka dřev těchto 30, i více loktů obnáší, zvláště u pramenů pro cizinu (Hamburk) určených.

Na těchto podkladcích se dřeva k sobě sešikují tak, aby jedno k druhému dobře přilehlo, a žádných děr neb mezer mezi nimi nebylo; díra takováto, z křivosti dřeva povstalá, nazývá se spára a nebývá plavcům nikdy vítána, jelikož malý neb krátký náklad, jako sáhové dříví, loukotě neb šindel snadno nimi propadne.

Takto sešikovaná dřeva se po obou koncích zvláště k tomu zhotovenými nebozezy neb šnejdary provrtají a sice první díra as 6 coulů od kraje, a druhá dle potřeby 3, 4 coule dále, taktéž i na druhém konci, a tak u všech h a l.u z. Mezi tyto vyvrtané díry položí se několik coulů (3—4) tlusté, zdravé dřevo, kteréžto, protože mezi vyvrtanými děrami jest, vrtí se nazývá; přes tuto vrť se nyní slabé, tenké h o u ž v e do těch děr zapustí, a tvrdými kolíky neb cvoky ubijí neb upevní; houžve tyto nazývají se od sloučení slukami. Pro větší jistotu, aby totiž haluze lépe pohromadě držely, jsou i uprostřed těchto dřev 1 neb 2 mnohem ale slabší dřeva, jen po koncích přibitá; je-li ale náklad velmi těžký, neb má-li se dub ohromné velikosti a k tomu drnový, který, jak známo, na dno padne, plaviti, musejí se vrtě dvojnásobně uvrtati a ubiti; pokrajní haluze v takovémto seřa-dění dřev nazývají seokrajnicemi.

2. Pojmenování jednotlivých vorů. Dřeva takto navrtaná a ubitá nazýváme vorem (Tafel) a 24 takových vorů dělá jeden pramen (Floss). Vor takto připravený do vody se po podkladcích, vodou namočených, shoupne a k dělání drahého se přikročí. Nejsou však všecky vory stejné (mimo šířku), ani délka dřev nepůsobí rozdíl, ale množství dřev neb haluz v celek spojených, aneb zvláštní upotřebení voru, dává jemu zvláštní význam. První vor ze svršků stromových zbitý, jest nejslabší, čítá začasté až i 16 haluz a sluje předák (přední);