ubývá. Půjde-li to v tomto ničícím tempu dále, uplyne jen málo let a budoucnost bude odkázána na »Museum v přírodě«, bude-li chtíti poznati původní bydliště Valašska. Tehdy nastanou naší musejní »sbírce původních chalup« dnové slávy, neboť vše, co chronologie posunuje do minulosti, je zkrášleno a nadhodnoceno legendárním pelem dějin. Sběratelství starých budov bude v nás a potomcích jmenovitě síliti úctu k našemu plemenu a jeho minulosti.

B. Jaroněk: Návrh Valašského musea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Musí nám býti smutno při vzpomínce, že nám předkové neodkázali sebe primitivnější vyobrazení svých budov, městeček a dědin a jejich života. Naše tehdejší doba neměla umění, neměla kreslířů neb rytců a vše, co v sobě cítilo tvůrčí schopnost, uložilo ji do dojemně prostých výrobků lidového umění. Naše novodobé umění má veliký zájem pro díla lidového umění: vše, co ještě z něho se zachovalo, je mnohokráte nakresleno, namalováno, ofotografováno. Nepřicházejí však pozdě výtvarní kronikáři? Zachrání jejich obrazy před zánikem staré památky lidového umění? To dovede jen musejní věda chráněnou