a navzájem opět lid vybíral z umělé literatury básně, které byly duchu a vkusu jeho nejbližší a skládal si k nim nové nápěvy. Někdy básně umělé podkládal nápěvům jiných svých písní. Kde rýmy, vzlet básnický se našemu lidu nehodil, přizpůsobil si báseň svému duchu. Často původní myšlenky básníků zůstaly pouze nastíněny a úprava rýmu a verše dopadla docela jinak, v duchu starých písní lidových. Je zajímavo pozorovati, jak text písní znárodnělých se měnil. Do některých básní vkládal lid nové sloky, nebo některou sloku přebásnil. Z delších básní vybíral si jednotlivé sloky, ba upravil si z každé samostatnou píseň. Anebo ponechal básni začátek a skončil zcela jinak, svým způsobem.

Dále jsou znárodnělé písně — nápěvy a písně českých skladatelů lidovému duchu hudebně tak přístupné a oblíbené, že v lidu zobecněly čili znárodněly. Hudební stránka těchto písní je neméně zajímavá než literární, o které byla řeč. I zde lid měnil podle vkusu svého, měnil v nápěvu různé tony, na příklad půltony, celé takty, intervaly nebo rytmus. Někdy utvořil, jako v textu, jiný začátek písně, nebo změnil závěr.

Píseň znárodnělá, jako i píseň lidová, čím dále, tím méně se zpívá. A kde se zpívá, tam velmi často již se neví, kdo vlastně složil nápěv nebo text. Tím dostávají se písně znárodnělé, vlastně tedy pololidové, do sbírek lidových písní.

Jisto je, že za 50—100 let dnešní znárodnělé písně budou se líbiti, zpívati; na spisovatele textu, skladatele nápěvu se zapomene. Dnešní znárodnělé písně stanou se pro příští generaci písněmi lidovými, jako dnešní »lidové« písně, původně složené uměle, byly původně rovněž jen »znárodnělé«. Historie tato bude se vždy opakovati.

Studie tato byla vlastně podkladem živému provedení písní, na kterém především záleželo, a které mělo výstižněji než ob šírná knižní pojednání vzkřísiti představu oblíbené písně z první poloviny minulého století. A stalo se, že 60 starých, většinou zapomenutých písniček, jež naše prababičky a babičky i ještě maminky zpívaly, obstálo skvěle před soudem poslucháčstva přesyceného dneška, i odborných kruhů. Eadostná, srdečná nálada, vzbuzená písněmi, podporována milými a tklivými vzpomínkami na zašlé doby, byla nejkrásnějším — ba vděčným uznáním snah našich buditelů, nadšeně vlast milujících.

Vzpomínám případných veršů K. S. Šnajdra (1820): Blaze nám, aj třikrát blaze! Nedusí již nic. Šíří se náš hlas mateřský rok po roce víc! Rozplašen jest mrak předsudků, jenž nad vlastí stál; my jsme cestu proklestili, vnuci, jděte dál!

Přehled znárodnělých písní. Z přemnohá zpěvníků vybrala jsem nejvhodnější. Martinec Zp. V. (Zpěvný Věnec. S ná-