Mezi známější politické písně patří »Blanická« (1843), »Šuselka nám píše« (1848), »Loučení« (1848) od K. Havlíčka Borovského. Viz St. Souček: Dvě črty k dějinám slovanské lidové písně u nás. Národopisný věstník československý, XIV., 1921, 38. Dr. Č. Zíbrt, »Šuselka nám píše«. (Kozluštění zajímavého sporu.) Národní Politika, 1921.

Ve »Zpěvníku slovanském« je spolu i s jinými politickými písněmi »k obveselení mysle na světlo vydal: Vojtěch (Náprstek) r. 1848 ve Vídni, tiskem Karla Ueberreutera.« Poněvadž texty těchto písní jsou většinou zapomenuty (ač jich obsah je místy ještě dnes případný), uvádíme jich znění.

Svazek I. Písně české a moravské. Nejnovější národní písně, kteréžto složil Vašek. Srv. L. Quis, Básn. sp. K. Havlíčka 1907, II, str. XVI, LVII.

I. Píseň o tom německém parlamentě (zpívá se jako: Na tom pražském mostě rozmarinka roste). 1. Šuselka nám píše až z německé říše, bysme přišli Němcům pomoct, že jim kručí v břiše. 2. A vy Němci, chámi! Nehrajeme s vámi, co jste si tam nadrobili, to si snězte sami. 3. Německo je vaše, Čeehv nie naše, nefoukejte nám z Frankiurtu do slovanské kaše. (Variant: Německo je vaše, Morava však naše atd.). 4. Však se Frankiurt lekne a čepičku smekne, až český lev zježí fousy a ocasem sekne. (Variant: Však se Frankfurt lekne a čepičku smekne, až jen Hanák, Valach, Slovák na záda mu f lekne.) 5. Hej! festina leňte, novej (mladej) parlamente, my ti dáme ... Počkej, kakra-mente!

II. (Jako: Když jsem já ty koně pásal.) 1. Po bitvě -ha Bílé Hoře přišla na nás dřímota a v Čechách se zahnízdila ta německá holota. 2. A teď, když slunečko vyšlo, Čech se ze sna probírá, na to švábské hospodářství divně oči otvírá. 3. Přišel na něj šelma Němec, ten proklatý hospodář: »Milý Čechu, teď jsi Němcem, teď jsi se svou zemí náš!« 4. A já nejsem žádný Němec, ani žádný tulipán, ačkoliv jsem mnoho prospal, přec jsem ještě v Čechách pán! 5. Dvě stě let jsem u vás sloužil a nic ste mně nedali, jen tu švábskou hatlaninu, tu aby čerti vzali! 6. Dvě stě let jsem u vás sloužil jako bídný nádeník, vy ste mou pečeni snědli, mně ste dali jen knedlík. 7. Dvě stě let jsem u vás sloužil a nic jsem vám neukrad, než to vaše mudrlantství, a to vám teď vrátím rád. 8. Dvě stě let jsem u vás sloužil, žádný na mně nic neví, jen ta pražská policie, ta to na mně nepoví! 9. Kdyby také pověděla (kdyby pověděti chtěla), pověděti nemůže, vždyť by sme ji vyprášili, až by jí slezla kůže!

III. (Zpívá se známou notou: Když jsem k vám chodíval přes ty lesy.) Když jsme my patřili pod Bundestag, ach ouvej! pod Bundestag. Bylotě Německo jinší jonák, ach ouvej! jinší