jonák. Ale teď je říše suchá, seslábla chudinka jako mucha, ach ouvej! jako mucha.

IV. (Jako: Co pak ti naši dělají, že se nám ženit nedají.; 1. Co pak ti Češi dělají, že se k nám Němcům neznají. 2. Nám je tak Čechů potřeba, jako vezdejšího chleba. 3. Co vám to, Němci, napadá, dyť vaše slunce zapadá. 4. A naše slunce vychází, pletou se na vás provazy. 5. (Zvolna a vážně.) Zarmoutili se velice, stáli jak zmoklé slepice.

V. Ta píseň o Kurandovi. (Zpívá se známou notou: Když jsi ty sedláčku pán.) Když jsi ty Kurando pán, jdi si do Frankfurtu sám, my se budem dívat, jak tam budeš zpívat; až přijdeš domů z Němec, dostaneš za to věnec. Věneček z koudele . . .

VI. Píseň, v které je vše věrně vypsáno, co se roku tohoto ve Frankfurtu vyjednalo. Začíná: Mají Němci parlament...

VII. (Jako: Hrály dudy u Pobudy.) Volali nás do Frankfurtu, my jsme tam nechtěli. Zvali nás do parlamentu, my jsme chuť neměli. My držíme s Poláky, s našimi to rodáky, ne strkejte nám, vy Švábi, do Čech své zobáky.

VIII. Kterak Makovickú volají z Krakova. (Jako: Seděla pod borovičkou.) 1. Měli na hlavě rolničku, volali na Mako-vičku: Pepíku, vrať se do Prahy, čas je drahý! 2. Držejí Němci velký sněm, chtějí tam Čechy míti v něm: Pepíku, vobuj se zhurta do Frankfurta!

IX. Žalm německé říše. (Jako: O Velvary, o Velvary.1

1. Ach! česká sem, nechtěla na náš sněm, dost jsme se ji naprosili, aby nám dodala síly. Ach! česká zem, nechtěla na náš sněm.

2. Kde se lacině najíme, až Čechy z Buntu ztratíme. 3. Kde se budeme teď koupat, až nás bude v kostech loupat. 4. Koho budem nyní dříti, když nebudem Čechů míti.

X. Loučení Čechů od německé říše. 1. Loučení, loučení, což jest to těžká věc! Ach! jak srdce bolest cítí, když se musí odloučiti česká zem od Němec. 2. Když jsme se loučili, oba jsme plakali: Němci z přehořké žalosti, Češi z srdečné radosti slze prolévali. 3. Umřeš ty, nebo já, neumřeni oba dva: Kdo vyhraje bude pánem, zazpívá druhému Amen — a pak ho pochová.

II. díl. Písně české, moravské, slovanské a ilirské. Z písní českých, IV. Blanická. 1. Zdvihni se, zdvihni, starý český lve, andělé troubí k válce do krve. Slávy (pomsty) brána se odmyká, táhnou svatí od Blaníka. Hr! na... hr! na vraha! Vede nás Praha! 2. Stavte se v řady, vlasti synové, Češi, Slováci i Mo ravané, kde náš prapor bude vláti, Pán Bůh za ním ráčí státi. Hr! ... 3. Vzhůru! Ať zlobu zláme český hněv, lijme za volnost svatou českou krev, vzhůru s božím požehnáním: lev napřed, my všickni za ním! Hr! ... 4. Nebe se strojí bleskem a hromem,