V příloze: Pověsti z našeho kraje k cís. 1., roč. VI., (za í i 1927) Vlastivědného Sborníku pro mládež župy olomoucké, rozepisuje se Oldřich Kajdoš, správce školy bílanské o pověstech z Kroměřížska a Napajedlska o zbojnících Ondráši a Juráši, při Čemž otiskl též obrázek větráku s obrazy zbojníkův. Získal jsem obrázek a dávám jej redakci Č. L. k disposici se žádostí,, aby obrázek větráku v Č. L. byl otisknout.

Bandur, sestavení stojaté, obyčejně 12 snopů obilních, aby ne-promokaly. Bandur (bandor),žemle, pekařské pečivo. Bandor (bandur), pantofle s dřevěnými podešvy. Bidlák, nemoc, při které shnije maso a vyniká z masa kost, zvláště na prstu u ruky. Bakus, při obžinkáeh, když přijede poslední fůra na pole, udělá chasa veliký snop, ověnčí jej, též kytky veliké urobí, společně všichni vysadí bakusa na vůz a pak obsednou jej a výskajíce jedou domů. Bakus říká se mu v Předbořicích. Na Kovářovsku zove se to též baba. Bakusem nazývají též člověka tlustého. Brabčiny, suché větévky na stromech lesních.

Capouch, díra z pece do komína. Též jest to nadávka nepořádnému děvčeti. Čára, rýha, vyškrábnutá v zemi, ke které se při hře (»hráti čáru«) házejí peníze. Který peníz pak padne za čáru, říká se v Přílepově, že jest za pytlem. Čeřiti míč, páliti míč znamená udeřiti v míč, odraziti jej (též čuřiti). Čmejříéko, čmýrko, jest vlastně malé pírko. Ěíká se: Ve světnici není ani ěmejříěka, není tam ani prášku, ani poskvrnky. Cnirdo, peroutka na násadě ve způsobu vějíře, kterou se obilí ometalo z plev a smetí (vějička). Cmrdo jest zvláštní rostlina stebelnatá, rostoucí na lukách a pasekách. Čisté vejce, neoplodnené vejce.

Dovazná, obžinky.

Fizule, fazole. Hoši rozeznávají druhy jejich. Největším říkají šváby. Jsou černé a fialově strakaté. Kulatým, téměř do polovic bílým a polovic červeným, říkají řezníčky, královny, bejčky. Přezník u Zvíkova nazývá se fizule strakatá. Též říkají fizulím podoby ledvinaté ledvinky. (U Mělníka zovou se švábi páni a malé fizulky hrášky.) Fortel říkají drvoštěpové tomu, jak při štípání dříví zaseknouti do polena, aby se bez veliké práce snadno rozštíplo, a jak se nejlépe vyhnouti nějakému suku.

Hlíny, znamená hlinitá, těžká pole. Také někdy ustrne název polí »Na Hlínách«. Hřablo, pohrabáč, kterým se z pece vy-hrabuje uhlí. Hůra, půda, prostor pod střechou nad stropem.