Srv. úvahy a výklady německé Mannhardtovy, dnes již ovšem po stránce mythologické zastaralé. Každý rolnický národ dožal obilí a radoval se, slavně zakončil tuto práci. K literatuře polské přidávám: J. S. Bystroń, Zwyczaje źniwiarske w Polsce, Kraków, 1916, str. XI, 293. Chystám v úpravě hry divadelní popis obžinek československých.

Sochaniewicz Kazimierz, O potrzebie systematycznego wydawnictwa materjałów do historji procesów o czary w Polsce. [Lud,-Serja II., Tom. IV., zeszyt III.—IV., str. 165 a násl.] Návrh, jak nutno sbírati a otiskovati látku ke studiu soudních výslechů o čarodějnicích.

K. Michl, Můra. (Od Kladského pomezí, roč. V., číslo 1., str. 16.) Můra patří mezi ony nadpřirozené bytosti, které pomalu opouštějí tento svět a odcházejí se starými lidmi kamsi do neznáma. Že váis už můra netlačil A zeptejte se na ni dědečka nebo babičky! Ěeknou vám, že jí sice neviděli, ale cítili ve spaní, jak tlačila na prsou, že ani vstát nebylo možno, ba ani se obrátit. Dávali proti ní sekyrku pod hlavu, koště, metlu, nade dveře bačkory nebo kreslili můří nohy. Když můra v noci přišla, mělo se říci: »Přijď si ráno pro chlebíček.« Pak prý ráno přišla ženská v bílé płachetce, ničeho nepromluvila a odešla, když dostala chleba. Kdo byl nebojácný, vyhnal můru koštětem. Můra tlačila někdy tak silně, že i probudila. A to se mělo hned říkat: »Můro, můro můří, nechoď k mýmu Mži, Panenka Marijá to zakázala, abys ke mně nechodila.« Nebo: »Můro, můro můří, nechoď k mýmu lůži, můro, můro rmiro-vitá, ty jsi celá chocholatá.«

Les jeux dans les rites funěbres en Russie subcarpathique. Str. 38, 8°. Otisk z časopisu Le Monde slavě. Zajímavá přirovná-vací studie o pohřebních hrách v Podkarpatské Rusi, založena široce na studiu kulturních přežitků v pohřebních obřadech slovanských vůbec.

M[ilovan] Gfavarzi], Kinematografsko snimanje naših na-i-odnih običaja. (Národná Starina I. Zagreb, sír. 85.) Upozorňuji národopisné pracovníky československé na důležitý návrh jihoslovanského učence, aby národní obyčeje byly zachovány budoucnu kinematografickými snímky. Spisovatel s pochvalou se dovolává českého filmu ve službách vědy a vlastenectví. Gdjegod dolazi do potrebe, da se ljudski rad u bilo kojoj for-mi fiksira i tako zauvijek vijerno konservira, mora da kinematograf pritekne u pomoc kao naisavršenije pomagało. Na-rodne običaje, kod kojih čini bit i dušu njihovu úpravo kompleks značajnih radnja i dnetalja u kretnjama, nije kadra ni riječ ni nepomična fotografija da dovoljno savršeno i plastično fiksira. Film, upotrijebljen u svrhu pohrané narodnih običaja.