svěží barvitostí místních nářečí i rázovitých zvláštností, hlavně mluvy slovácké.

Pokorný P. Václav J., Klášter Kajhrad. Jeho dějiny a pa-mátnosti. S illustracemi. V Brně 1926, 8°, 55. Pěkná, důkladná knížka o minulosti Eajhradu z péra nynějšího archiváře raj-hradského.

Alt-Prager Osterfeste. »Strohsack« und »Fidlowatschka«. (Dr. W. Klein.) [Prager Abendzeitung, Freitag, den 15. April 1927.] Autor přidržuje se studií Zíbrtových a používá obrázku staropražské Fidlovačky z Českého Lidu.

Wisłocki Władysław T.. Bibljografja słowianoznawstwa, projekt. Lwów 1926, 82, str. 6.

Pod Lipany. Časopis pro mládež z domova u památných Lipan, roč. VI. 1927. Z obsahu: Na str, 147: Výstraha cesty zakázané. Eugen Stoklas. »Zakázaná cesta! Poutnice můj, vštip své hlavě: po cestě choď a ne v trávě, aby nestihla tě výtka, že nelišíš se od dobytka, Srv. Český Lid, XXVII., č. 3./4., str. 139. Na str. 149. Helena Plevková uvádí týž nápis, který pan Zou-rek, nevěda jiné rady. vztýčil na tabulce, podle nápisu, který prý přečetl u Litomyšle.

(název v azbuce). Spisovatel zná dokonale literaturu příslušnou. Čerpal patrně i z mé knížky »Obžinky« (Veselé chvíle v životě lidu českého), v Praze, 1910, ale nikde název mojí knihy neuvádí. Prostě uvádí vždy: Zibrt. LhrroBaH. tbí (uvedené dílo), název díla však nenapsal, ač (str. 25) chybným pravopisem jmenuje knížku mou »Králové a královničky«, Praha, 1910. Proč citace z »Českého Lidu« uvádí zkratkou nevysvětlenou »C. L.«, neumím vysvětliti, kdy u ruských a jiných pramenů obšírněji název sbírky udává. Obžinek českých všímá si soustavně, skutečných i napodobených při korunovačních slavnostech v Praze r, 1792, 1836 a na Výstavě jubilejní r. 1891 a Národopisné r. 1895 (nikoli 1795). Spisovatel rozvíjí učenou theorii o příbuznosti obřadů svadeb-ních a obžinkových, o příbuznosti osob, vystupujících na svatbě a při obžinkách. Svatba je svatba a obžinky jsou obžinky, aspoň v lidovém podání československém. Ucel obou slavností je jasný. Při lidových obřadech a slavnostech vždy bývá družba (mládenec) a družička, často řada osob. Představa družičky a družby, jako průvodce a průvodkyně ženicha a nevěsty, liší se naprosto od zástupce chasy hospodářovy a sboru žencův i žneček, od družby i družičky. Spíše zasluhuje srovnávací studie »starý« nebo »bába« a pod., poslední snop z pole vezený.