sborníku, vkusně vypraveného, týká se též úcty k sv. Antonínu Paduánskému v lidovém podání československém. Ant. Šorin dnes je jediným znaleckým mistrem v náboženském folkloru lidu československého. Nikdy neodložím jeho knihy, psané přístupně, jasně, lidově, bez všech příměsků zbytečných, na základě rozsáhlého přehledu veškeré literatury příslušné cizí, slovanské a hlavně ovšem československé. Čtu, až dočtu. Látka k vědeckým studiím vždy se mi rozmnoží o hodnou hrstku výpisků, poznatků, o nichž jsem posavad nevěděl.

Vlastivědný sborník východočeský. Vydává Vlastivědné museum pro východní Čechy v Chrudimi. Pořádá Karel Adámek, sv. 3., V Chrudimi, tiskem Fr. Slavíka, 1926, 8° 111. Z obsahu: Dr. Alois Hnilička: Památce Františka Hniličky a Aloise Hniliěky. Dr. Frant. Půža: Církevní poměry na panství polenskopřibyslavském v 16. a 17. století. Dr. K. V. Adámek: Náboženští blouznivci východočeští II. Josef Sakař: Kladrubská továrna na sukna. Pavel Papáček: Josef Papáček, akademický malíř. Č. Florián: Tři Bubny. Břetislav Eérych: Poznámky V. z Kosoře ve staré knize polenské. Antonín Tomíček: Několik zpráv o Litomyšli a městu poddaných obcích z r. 1626. Josef Šmíd: Po stopách Českých bratří v Chrasti. V. V. Škor-pil: Cech mlynářský a krupařský ve Vysokém Mýtě. Jan Křtitel Kunstovný: Eok 1848 v Ústí nad Orlicí.

Šach Josef, J. Š. Baar v zrcadle vzpomínek. Mosaikové obrázky ze života velkého Choda. S 12 ilustracemi. V Hradci Králové, nákladem vlastním 1927, 8°, 182 (2). Obálku malovala Lola Galia sova. Pietni sborník vzpomínek přátel a ctitelů J. Š. Baara.

Brückner A. Wzory etymologji i krytyki źródłowej (Separat z »Slávia« III.), 8°, stran 20. Z obsahu: Weltai. Słowianie. Serbowie. Chrvat. Dudlebi, nazwa słożona, ocalała narzeczowo v ros. duleb, dułpies »bałwan« (po polsku z nosówką w nazwie Dułęba); bułgarską formę pomijam jako mniej pewną. Złożona z dud — i — łeb; dud oznacza ptaka (dudka); duda dudka pisz-całke.; ponieważ ptak tylko przykrą wonią się zalecą, wybieramy rzecz muzykalną. Duda nazwa prasłowiańska nie jest przenikdy »freie Umbildung« tureck. düdük, czym istotnie jest serb. i bułg1. duduk; w 1. mnogiej, Dudelsack, co Niemcy pożyczyli, piszczałki z miechem. (Srv. Zíbrt, Hrály dudy, Praha 1917, při výkladu o názvu dudy). Druga część, lěb, jest = lit. łaibas, cienki, szczupły (łaibinti »ścienczać coś«); całość znaczy więc: cienki, chudy jak duda, dudocieńki, por. serbskie złożenia jak miškulaš (koń sierści myszej) albo prasłow. poto-pěga, uxor dimissa, co vedle opowiadania Thietrnarowego