Svatý Havel velí: můžeš pást i ve farářově zelí (t. j. po sv. Havle jest všude dovoleno pásti dobytek).

Na sv. Tomáše zima se rozpáše.

Aby nebylo ve stavení myší, píše hospodář v den sv. Ni-kasia (14. prosince) cedulky: »Dnes je sv. Nikasia den, vyžeň myši z všeho domu ven!«, a před slunce východem roznese vždy po třech za trám (v stodole, chlévě, sklepu atd.). Srov. Zíbrt, Staročeské výrooní obyčeje, Praha, 1889.

Již dlouho před sv. Janem hoši se připravují, aby mohli v předvečer svatojanský »zahánět čarodějnice«, a aby jejich ohně byly větší než jiných v okolních místech. Schovávají si stará ometená košťata, bedničky od mastnoty na vozy, kousky smolných odpadků a hledí získati nějaký starý sud od petroleje. Večer před sv. Janem snesou vše do polí na křižovatky, nej-raději na místo vyvýšené, na kraj lesa, složí na hromadu a zapálí. Kolem hořící hranice poskakují a houkají, aby tak »zahnali čarodějnice«.

Hořící hranici pořídí si však jen chasníci dospělejší, menší hoši spokojují se zapálenými košťaty v kolomazi neb smůle namočenými, s nimiž, v řadách jsouce seřazeni, přecházejí, chvílemi, hořící košťata vyhazujíce do výše. Takový průvod někdy všelijak se proplétá a tím z dálky jest malebný. Zvyk ten rychle mizí. V roce 1895 napočítal jsem v okolí více než dvacet velkých ohňů, malých nečítaje; rok od roku však jsou menší co do velikosti i počtu (Mirošov).

Toho večera také děvčata mají své starosti. Mezi tím co hoši, pálíce ohně, »zahánějí čarodějnice«, odcházejí dívky tajně na louky sbírat devatero kvítí, z něho pak věnečky splétají. Cestou na louky i domů pilně dbají toho, aby nikdo jich nepotkal a aby nepromluvily. Devět různých kvítků lučních nesmí holou rukou trháno býti, nejlépe je trhati bílou zástěrkou. Když vrátí se domů, ubírají se ihned na lůžko, s nikým již nemluvíce. Upletený věneček kladou si pod hlavu, aby ve snu poznaly toho, kterého rokem příštím za muže dostanou.

Ráno časně vstanou a vycházejí do zahrady a házejí věneček z devatera kvítků upletený na strom. Zachytí-li se na větvičce po prvním vyhození, vdá se dívka, které náležel, ještě ten rok, zachytí-li se při druhém až roku příštího atd. Kolikrát vyhodí, než se věneček zachytí, tolik let má do svatby.