Z hospodářství někdo jde navečer před sv. Janem za humna ukopnout kousek drnu, jemuž říkají »kopanina«, a ten kladou před práh chléva, aby čarodějnice dobytku tu noc, kdy moc jejich je veliká, neučarovaly.

V lese v noci na sv. Jana Křtitele mezi 11. a 12. hodiaou kvete kapradí. Kvítek jeho je krásný a působí zázračnou mocí. Kdo jej u sebe má, nevěda o tom, ten má ve všem, co podnikne, štěstí. Pokud o kvítku neví, potud kvítek zůstává čerstvý a nevadne a moc svou podržuje.

Dobřívský lesní jednou v noci na sv. Jana Křtitele byl na číhání. Tak jak lesem se probíral, šel také skrze kapradinoví, které právě kvetlo. Kvítek jeden zapadl mu do boty. Již té noci měl lesní štěstí a od té doby vždy, kdykoliv boty ty obul. Než boty se roztrhaly a bylo třeba je dáti opravit. Šveo utrhl podešve a tu vypadl z boty čerstvý kvítek, jaký švec ještě nikdy neviděl. Hledal hned spadlý kvítek po zemi, ale nikde již ničeho nenalezl. Když to vypravoval lesnímu, poznal, proč měl takové štěstí.

Kdo kvítek kapradí dostati chce, musí tu noc, když kvete, podložiti bílý šátek a kvítek naň setřásti. Každému se to však nepovede. V Mirošově byl jednou myslivecký mládenec, hoch to velmi smělý a odvážný, a ten se chtěl přesvědčiti, je-li pravda to, co o kapradí se povídá. I vydal se v noci na sv. Jana Křtitele do lesa na »Záborčí«, kde hodně kapradí rostlo, v místa mu známá, kudy často v noci chodíval. Umínil si, že zázračného kvítku toho hodně nasbírá; ale tam, kde kapradí rostlo, nedošel. Sotva, že přicházel k těm místům, pojala jej taková hrůza a strach, že se obrátil a daľ na útěk. Druhého dne však beze strachu celou noc na těch místech chodil.

V noci před sv. Janem Křtitelem ukradli jednomu sedlákovi v Hyčicích u Horažďova koně. Sedlák pustil se za zloději do lesa pod Prácheň. Ten večer kvete prý »papradlí« a kdo jeho kvítek dostane, ten ví hned o všech pokladech. Když sedlák, jda po stopě, přišel do lesa pod hrad, najednou věděl o všech místech, kde tu ukryty poklady. Dostal se mu kvítek »papradlí« do boty. I myslel si, teď vím o tolika pokladech, nač pak potrebujú honit zloděje, koupím si koně jiného. I nechal stihání zlodějů a protože byl celý zmáčený rosou, vrátil se domů, aby se převlékl a vzal vysoké boty a šel pro poklady. Když přišel domů a převlékl se, nevěděl již o ničem. Kvítek mu vypadl, a bylo po kouzlu. Kopal sice na bývalém hradě, ale ničeho se nedokopal. Po něm kopal na hradě Práchni jakýsi Skolek, který tu mnoho peněz prokopal; o něm složena byla