obdobné stavby už pojaty do publikací, posuzujících ukrajinské a ruské lidové stavby s hlediska nikoli už jen etnografického, nýbrž umělecky historického. Vadim Šěerbakivskyj (»Ukrain-ske mystectvo«, Lvov, r. 1913, str. 48) podal dvě ukázky větrného mlýnu na Ukrajině v Poltavštině. Nazývá ho »vitrjak«.

Ivan Jevdokimov (»Sever v istorii russkogo iskusstva«, Vologda, r. 1921, str. 43—44) píše s velikým obdivem o větrnýc1 mlýnech ruského Severu a svůj výklad doprovází zdařilými snímky těchto staveb (v celých skupinách) z okolí Vologdy.

Také A. I. Někrasov (»Russkoje narodnoje iskusstvo«, Moskva, r. 1924, str. 51—52, 82—83) popisuje slovem i obrazem větrné mlýny na Ukrajině i na ruském Severu.

Když hoří, nejprve se má chléb políbiti a pak odnésti, aby neštěstím stížení nepozbyli duchapřítomnosti.

Na sv. Matěje třese se stromy aneb »vařejčkami« śe na ně tluče, při tom se pronášejí tato slova: Volám, volám svatého Matěje, ať nám mnoho hrušek (švestek a j.) navěje.

Když děvečka ponejprv přijde z pastvy, poleje se vodou, aby tam nespala.

Když někdo uslyší ponejprv žežhulku zpívat, hrká v kapse penízky, aby jich měl hodně.

Tele se odstavuje, když jdou lidé v neděli z kostela z »velké«, aby naň bylo mnoho kupců a povříslo, kterým se odstaviije, dává se vysoko na strom, aby tele hodně rostlo.

Na sv. Filipa a Jakuba postříká se pole pšeničné (žitné a jiné) svěcenou vodou, aby se do něho nedal škodlivý hmyz aneb myši.

Na sv. Filipa a Jakuba chlév vykropí se svěcenou vodou a na prah se nasype písek, aby nikdo dobytku neučaroval, toho dne také ničeho se z domu nepůjčuje.

Když se na jaře vyhání dobytek na pastvu, uvařenými vejci koulí se kolem něho na poli, alby se držel stále pohromadě a aby nestřečkoval.

Když kráva nedojí (totiž učaruje-li jí někdo), vezmou se ze tří prahů tři třísky a z koštěte tři proutky, to se zapálí a kouřem z toho se kráva podkuruje, aby zase dojila.

Když se slepice za deště neb chumelenice schovávají, bude pršeti aneb se chumeliti velmi dlouho, naopak když za deště běhají, prší malou chvíli.