Když kohouti v noci kokrhají, změní se počasí.

Když hospodář zemře, poví se to také dobytku, aby se brzo zapomnělo.

Když umrlého ze mlýna vynášejí, »spustí se mlýn«, aby nebylo smutno.

Když umrlý má jedno oko pootevřeno» brzo někdo z domácích zemře, mrtvý si ho vyhlíží.

Kdo z domácích patu mrtvého políbí, toho nestihne strach z mrtvoly.

Matka nevěstina dá ženichovi i nevěstě do úst kousek cukru, aby všechen život jejich byl plný blaha, štěstí a sladkosti.

Při oddavkách, na čí straně svíčky lépe hoří, ten z manželů bude déle živ.

Když v den svatby ženich do domu nevěsty přichází, zadupe tato nepozorovaně třikráte a otočí se, aby se pak muže nebála.

Když jde matka od úvodu z kostela, cestou nesmí promluviti, a když domů přijde, dýchne nejprve na své nemluvňátko, to pak velmi brzo mluví.

Když po prvé přijde vnučka (i vnuk) k babičce, ta pěkným červeným jablíčkem jí přejede tvářičky, aby byly zdravé, červené a kulaté.

Když slepice kokrhá, zařízne se, aby se předešlo všelikému neštěstí.

Když slepice malé vejce snese, má se hoditi přes střechu, aby se neštěstí odvrátilo (také se hází do plotny).

Kudy zajíc přeběhne přes silnici neb cestu^ tam brzo hoří.

Když mnoho hřmí, dává se ven díže, na ní položí se křížem lopata, pometlo a pohrabáč, aby do stavení neuhodilo.

Kdo má stříle, tomu drž nad hlavou hliněnou mísu, polož do ní nůž a nůžky křížem a říkej: »Chodili střelci, střelíce, po horách, po krajinách. Potkala je sv. Apolena a tázala se jich: »Střelci, střelíce, kam jdete?« »My jdeme k N. N. (jméno) mozek jísti, krev píti, maso dráti, kosti lámati.« Řekla jim sv. Apolena: »Střelci, střelíce, vraťte se, a té osobě pokoj dejte!« To třikrát po sobě opakuj, a pokaždé do mísy trochu vody nalij, a několik zrnek ovsa nasyp.

Kdo si stěžuje, že má stříle, tomu nechť drží se pod krkem mísa s vodou, nad vodou otevrou se nůžky a do mísy sype se oves. — Postaví-li se oves, má ten člověk stříle; padne-li na dno, nemá jich. :