Věří se tu a tam, že n á t k a klepává na okno. — Ten, kdo uvnitř světnice řekne: »Co pak?«, dostane nátku; proto lépe jest říci na to klepání jen: »Hm, hm.«

Proti k o 1 e ř e (cholera) dobré jest vařiti jaré žito a do odvaru přilévati vejstřelek.

Zbaviti se ouřku: Uhranutý nechť z provazu udělá »katí oko« a tím se protáhne; nepomůže-li ani to, nechť svlékne košili svou a teplou ještě nechť protáhne se osoba druhého pohlaví, pak ouřku jistě zbaven bude.

Kdo se domnívá, že jest uhranut, nechť vezme, chee-li o tom nabýti jistoty, z plotny uhel a dá jej do vody. — Syčí-li, je jisto, že jest uhranut. Aby se toho zbyl, nechť si tou vodou třikráte křížem obličej omyje.

Esli ešče držijú tú starú múdu (zvyk) ty ženský u nás na Škaredu středu?

Nó ba, ešče držijú! Flaša ze sladkú goralku na stole, lebo harinky (slanečky) si ustrojijú a k tem čajku s rumem, ale to enom hospodyně. Děvčatom se nepatří pit, to není prauch (obyčej, dobrý tón) u nás.

Ná my taky, flaša na stole (to se všecky dycky na to složíme), hus seděla pod stolen*, kminku (kořalku) sme vypily a vejca byly předce všecky čistý.

Nekerý ty baby myslijú, že se mosijii na Škaredú středu potruněit, aby ty vejca nebyly čistý. My v našej hulici me. Sme teda štyry karamádky, tož my každej rok na Škaredú středu se zendeme u jednej, na druhej rok zas u druhej a tak po pořádku donde na všecky. A to si povykládáme (vyprávíme), jak bylo za našej mladosti, no o všeckým. Aji si říkáme, dyby ti staří stali z hrobů, ti by čúhali (koukali) ara ty automobily, na tú lokajku (lokálka) a teprv na tú elektriku (osvětlení) zatracenu, pošamcú (pošlapou) s ňú celý rola!

Člověk z tej baje (chalupy) za celej rok ani nevynde. Furt je tej šukačky (práce po domě) a tož si poudáme, aspoň jednu za rok si pohovět.

Taky si tedy tej čajky (čaje) šak z lipovýho květu, navaříme, ná harynky, lebo zavináčů a je celá hostina.