zivelnících země české. (Akvaristické listy, ročník II., číslo 2., str. 27—29.)

Flajšhans Václav, Naše hádanky. (Otisk z Národopisného věstníku, XVIII.) Z obsahu: 1. Thema. 2. Literatura. 3. Dějiny práce. 4. Hádanky východní. 5. Řecké. 6. Římané. 7. Středověké. 8. Klaret. 9. Severské. 10. Anglosaské. 11. Německé. 12. Francouzské. 13. Vlašské. 14. Ostatní románské a j. 15. Litevská a lotyšské. 16. Kuské. 17. Jihoslovanské. 18. Polské. 19. České, literatura. 20. Staročeské. 21. První sbírka. 22. Biblické a pohádkové. 23. Pohádky duchovní. 24. Pohádky kratochvilné. 25. Sbírky nové. 26. Sbírky dialektické. 27. Výtěžky. 28. Úkoly. Spisovatel s obvyklou svojí důkladností a bezvadnou úplností podává všeobecný přehled pohádek vůbec a rozebírá prameny pohádek československých. Zmiňuje se také o pohádkách, otiskovaných v Českém Lidu.

Č. Zíbrt, Eylenšpigel, Praha, 1927. O této knize píše F. Sekanina, Národní Politika, 1927, č. 29: Kdo se chce poučiti o světové literatuře »enšpíglovské«, prastaré i nejnovější, naší i cizí, se zájmem si přečte novou publikaci našeho neúnavného prof. dra Čeňka Zíbrta: »Eylenšpigel«, kterou vydal v bibliotéce »Z prachu knihoven« nákladem Vine. Svobody a Ant. Škody v Praze (roztomilá Dyrynkova úprava bibliofilská, stran 50, cena neudána). Zíbrt v publikaci vlastně otiskuje (po prvé) starý rukopisný překlad Jana Nep. Štěpánka o Eylenšpigelovi (veselohru přeloženou r. 1806 z Kotzebue) a přikládá k němu cennou en-špíglovskou literaturu naši i cizí s patřičným komentářem. Píše o literatuře »bláznovské« na konci středověku, o družině starých mravokárnych šibalů vůbec, potom o Enšpíglovi německém, flámském, francouzském, anglickém, dánském a švédském, italském a latinském, tureckém (s různými překlady), staročeském i novoěeském, polském, ruském, o Tylově Enšpíglovi na českém divadle, konečně o zmíněném jíž Eylenšpigelovi podle Štěpánková rukopisu. Knížka zajímavá, jakési lite-rárně-historické a kulturně-historické kuriosum. Zíbrt nám už vydal bohatou literaturu různých těch neomalnýcli šibalů a nevázaných nezvedenou, Ezopů, Krobianů, Frantů, Markoltů a Nevímů — dnes nám tu řádku dokončuje Enšpíglem. Podává nejenom bibliografii, nýbrž sem tam i ukázky (staročeské).

Fischer Adam, Lud polski. Podręcznik etnografji polski. Opracowany z zasiłku N. W. E. J. O. P. Z 3 mapami i 58 ilustracjami w tekście. Lwów. Warszawa. Kraków. Wydawnictwo Zakladu narodowego im. Ossolińskich 1926, 8°, 204. Z obsahu:

1. Wiadomości wstępne. 1. Określenie etnologii i etnografji.

2. Stosunek etnografji i etnologji do innych nauk. 3. Etnograf ja a folklor. 4. Metody etnologiczne. 5. Rozwój etnologji. 6. Dzieje