Konopka.

Z Našich pod Čerchovem. Sada chodských povah a postav.

Byla jedna z těch starosvětských vynikajících žen, pro něž má chodské podání zděděné uznání:, »Železná žencká«. Éíkávali o ní, že je jí všude plno, doma v senci i na dvoře, v poli i na louce. To bylo od toho, že měla velmi zvučný hlas a z povahy své už ráda .mluvila hodně nahlas, ba zdálo se, že se s někým křičí, i když byla v obyčejném hovoru. Postava její nebyla veliká, ale vydala. Chodka bytelná, kulatých tvarů, boubelatých tváří a černých jiskrných očí. Dovedla též »vydat sílu za chlapa*. Však toho bylo na větším hospodářství, kam se vdala z nevelkého vodního mlýna, často zapotřebí. Muž pil. Dobrák člověk! Přičinlivý, hospodárný, v práci vytrvalý, ale dostal-li se k pivu a zapadl mezi kamarády, přilepil se k hospodské lajci — nevyheverovala-li ho rázná žena, překvapivši třebas někdy po půlnoci svým spravedlivým laním celou mokrou družinu — přišel sám také druhý nebo třetí den. A v jakém potom stavu! Obyčejně jej provázívala družina dětí, jimž nešťastný opilec, sedlák, pravé chodské vysoké postavy, dělal tatrmana. Tak jednou těm dětem pro radost pustil se místo silnicí škarpou, v níž proudila špinavá voda... Na tohle se dívat selka rázná a nekřičet? Ale věděla brzy, že už muže z téhle »zatracené chyby« nenapraví a proto napravovala aspoň, co se dalo a čeho bylo třeba, zvláště v těch jeho slabých chvílích, také v těch částech hospodářství, které jinde rozhodně nepatřily selce.

My jsme měli louku blízko vedle louky Konopuc. Tam, když se hrabávalo, poznal jsem už jako malý chlapec Konopuc tetu i sedláka, muže siláka a tak slabé vůle. Jednou jsme tam hrabali současně. Konopovic měli ráno polovici louky v ko-pencích; ty se, až slunce vzešlo, rozházely a pak bylo třeba pilně obracet a sušit, aby se mohla píce odpoledne brát. Druhou polovici časně ráno teprve síkli. Sedlák a selka s mužem zároveň oháněla se tu kosou, dávno ještě od svítání. K ránu ji vystřídala děvečka a Konopka běžela vařit snídaní. Někdy k osmé už tu s ním byly dvě přijednané hrabačky. Přišly právě včas. Zbylá tráva již ležela na řadech, perlících se hojnou rosou. Děvečka vyndala z koše jedné z přibylých žen bílou prostírku