Pastýřská jihočeská.

Když bratr můj Antonín, farář v Jesenici, r. 1900 vydal na Sedlčansku sebrané Pastýřské melodie (Pastýřské melodie Sedlčanska. Praha 1900. Nákl. vlastní. Výňatek z rukopisu »Monografie Jesenické osady.) byl jsem p. učitelem Aloisem Plískalem z Kardašovy Řečice na ^podobnou písničku upozorněn, kterou tamní purkmistr p. Fr. Vodrážka rád si za veselé nálady v společnosti zazpíval. Zpráva ta mne překvapila, ježto jsme se domnívali, že žertovné a rázovité tyto písničky jedině na Sedlčansku vznikly.a v lidu se ještě tam zachovaly. Leč z objevu řečického jest patrno, že písničky tyto vznikly i na jiných místech v Čechách. Ježto pak tyto popěvky lidové jsou nanejvýš zajímavé svou zvláštní formou hudební, po stránce slovesné a vůbec pro jejich rázovitost a původnost z českého kořene, měli by jim sběratelé písní národních věnovati pozornost zvýšenou, a sbírati je, dokud ještě čas.

Zvláštní jest skladba těchto melodií. Každý takový popěvek úplný skládá se ze tří částí: z úvodu, vlnivé části střední, v níž týž takt (2A neb 3A) několikráte se opakuje a pak ze zá-Věru. Jsou však také takové popěvky některé neúplné, jimž schází úvod.

Rečická písnička pastýřská jest složena ze tří oddílů, z nichž oddíl prvý tvoří samostatnou a úplnou-pastýřskou melodii či popěvek.

Úvod: Vstávej ospalá, poženem do stáda, slouha troubí: U-ú! U-ú!

Střed: Požeňte do stáda kozy, kůzlata, ovce, jehňata, krávy, telata, koně, hříbata.

Závěr: Požeňte, požeňte! U-ú! U-ú! U-ú!

Následující střední část řečického popěvku jeví velikou podobnost s popěvkem sedlěanským ě. 5.

Střed: A ta koza, jaká byla, nad ocasem íleky měla. Závěr: Samej lůj, samej lůj!

Úvod: Kamaráde můj, viděl-lťs tu kozu mou? Střed: Jaká byla? Byla bílá, pod ocasem tlustá byla. Závěr: samý lůj, lůj, lůj, lůj, lůj, samý lůj! Ještě několik slov o původci řeěické písničky pastýřské. Starosta p. Fr. Vodrážka byl osobností velice populární, v městě