živlové plesají. — 8. Otce má v n©bi, matku na zemi chudičku; jest všeho pánem, co my Ti vezem. Ježíšku? — 9. Neb nic nemáme, srdce ti dáme skroušené, a všem a cnosti k jeho milosti přijdeme. — 10. Kristus mocný pán jest nám z nebe dán, čujete, co pak za dary, synové, dcery, mu dáte? — 11. Tak to vezmeme, ke Kristu pojďme s rychlostí a to mu dáme, co nyní máme, co nyní máme v mocnosti. — 12. Beránku tichý, jenž snímáš hříchy na světě, ty dary: přijmi, nás nezavrhni v nouzi té. — 13. Víru tvou máme, dej, ať trváme pobožně, ve všem činění, dej spomožení milostné. — 14. Kriste náš milý, bychom nabyli pravicu, osvěcuj nás vždy tvého učení denieú. — 15. Pak když umřeme, ať uvidíme božskou tvář, v nebi královstvím, darem Tvým božským nás obdař.

Na Valašsku, jako jinde po Cechách a na Moravě, rozšířena je koleda: Já jsem (su)malý koledníček, přišel jsem si pro troníček. Troníček mi dejte, nic se mi nesmějte. Co mi dáte, to vemu, třeba dvacet tolarů. Celou koledu, jako valašskou, uvádí Bartoš, Naše děti. 2. vyd., str. 219. Václavek. Moravské Valašsko I., str. 70; Sušil, Mor. hár. písně Brno 1860, str. 744; srv. Erben, Prostonár, Ses. písně, II. vyd. str. 43.

Staří koledníci přijdou na sv. Štěpána se zrnkem moudrosti: Koleda, koleda voknem ven, dej Vám Pánbu dobrej den, zelený kamna, zelenej džbán, kdo nemá ženu, ať zpívá sám. Prvými dvěma verši této sloky počíná koleda jiná, Ce-četka, Od kolébky do hrobu, Praha, 1901, str. 25; jiný variant koledy, v zmíněném spise otisknutý, zní: »Koleda, koleda dědečku, babička zabila slepičku, nebylo v ní pupíčku, dědeček se rozhněval, dal babičce hubičku.«

Ludze obviažu stromy zo slaměnýma povrislami a pritom ich i bijú paličkou a hvara: »Budzeš rodzic!« Večar pala ludze uhliky na télo kopky, kelo majú posiateho zarna. Z ktorého uhliku najvecej popolu budze, s teho budze najvekŠa uroda. Gazdiňa donese na stol orechy, hrah i jablučká a každý člen rodziny s teho rúca do štiroch kútoch chyži, aby bulo v dome všetkého hojnosc. Svojim dzivkam zrobi gazdiňa na čolo kri-žik, že by še skoro vydali. Dakto z rodziny idze zas chyži von a doňeše bez dychaňa trisky do izby. Ked sa mu to podari, budze mac do roka velo peňeži. D'alej idze ku hlivku a pyta še šviňi keľo roky budze žic; keľo razy sviňa grohne, télo roky