str. 103
a »vandrují« pryč; některý večer potom ani svého donm nemůže najíti. V dřívějších časech v ten den a následující se koleda odbývala. Chodili i kněží po koledě. To byla útěcha velkých i malých. Dítky si s radostí na ulici, ve škole i v kostele, jedno po druhém povídaly, co mu »velebný pán« při koledě pravili, jak ho pochválili, jaký obrázek dostal. Kněz měl příležitost do života každé rodiny nahlédnouti, zde potěšení, tam napomenutí uděliti.
Která hospodyň celý rok jizby nesnažila (nečistila) a do žehnáčku (kropenky) svěcené vody nenalila, na ten den každý koutek vymetla a všecko v pořádek uvedla, neboť velebný pán byli přísný a některému nedbalému otci potichu český (peníze) darovali, aby do své jizby žehnáček koupil.
Večer v tyto dni chodí mladá chasa do sousedů a přátelů na koledu, a zde se zpívají ty pěkné moravské písně.
Koleda z Velkých Petrovic. Jozef, můj kochany Jozef! Juž hodzina juž nastala, že se ma Ježiš narodzie, můj kochany. Panno, moja sličná panno! Do čeho ho položíme, dy kolibečky nemáme, sličná panno. -^- Do čeho ho povineme, dy povijačka němame? To do mojich do fěrtušků a do tvojich do pasečků. Což se to tam v polu běli, nejsou to z něba nadělit Klášterně to panny idu, co dzicjatko vitaě budu. Č. Zíbrt.
J. Čižmář: '¦'-..¦:
@NvVánoční chození „Valachů" ve Vizovicích na Moravě.
Chodily u nás v letech šedesátých 19. století dvě bandy (skupiny) »Valachů«. Chlapci naučili se »za valachy chodit« od J. Haly, kterýž s J. Vašťatkou a třetím již zemřelým společníkem »za Valachy« spraveni chodili. Vašťatka sám, velmi dobrý hudebník, doplnil mi text správným nápěvem, začež jemu děkuji.
"Nejstarší Bača měl na sobě bílé kalhoty, červenou vestu, bílou košili, černý kožený pás, na hlavě černý klobouk s červenou pentlí, po straně na boku mysliveckou kabeli, v ruce hůl »čagan«.
Druhý Mičuda měl červené kalhoty, zelenou vestu, íia hlavě tureckou čepici. Ostatní jako »Bača«.
Třetí Vacula měl kalhoty černé, červený široký pás, na hlavě »baranicu«. V ruce měl deku.
|
