Vánoce v pruských Velkých Petrovicích.

Už asi dlouho, po moravskoslezsku nebudou je slaviti. Zkušený a nadšený znalec lidu slezského a »moravského« (českého) v Prusku, náš vážený spolupracovník od počátku »Českého Lidu«, Jan Vyhlídal přibral o nich článek z Vřatělic-kých Novin 1895, č. 51 do zajímavé knížky svojí: »Z hlučín-ského a hlubčického kraje«, v Brně, 1927, str. 116 až 120.

Velké ÍPetrovice, pruská osada nedaleko Katiboře, obývaná z větší části lidem moravským, nápadně se poněmčuje, nevíme, jak dlouho za nynějšího prudkého tlaku německého udr;ží se moravskou, myslíme, že škola s osmi třídami převezme na se úlohu kata Herodesa.... proto každá památka na ni bude vzácná.

Vánoce, tato nejsvětější ze všech nocí má svou vilii (vigi-lii), to jest Štědrý den. O tom naši Petrovští věří, že co se komu dnes přihodí a jak se mu dnes vede, tak že bude míti přes celý nastávající rok.

Eodiěe na Štědrý den nejenom sami se přísně postí, ale i dítky k postu přidržují, aby uzřely zlatého »beránka«. Tím štědřejší za to jest »štědrá večeře«. Pilně při tom dbá otec, aby celá rodina modlitbu k večeři společně konala a vraz (za jednou) k stolu sedla; neboť v kterém domě, praví otec, ve štědrou večeři spolu neříkají (nemodlí se) a k stolu nesedají, tam celý rok jest jídlo i domácí pořádek pomotaný a nespořádaný. Večeře jest prostá, ale hojná: vodanka (polévka), hrách se zelím (tomu jídlu se říká »polský zajunc«), žitné slíšky s makem a máčka, která všecky kořenky a ctnosti míti a přes celý oktáv styk-nouti (vystačiti) musí. Prosté jídlo více se podobá chudobě Spasitele v Betlémském chlévě, než hojný stůl drahých jídel. Po večeři dostane každý domácí 4 ořechy a 4 jablka, z nichž to se poznává, jak se komu v každém čtvrťroku povede. Při večeři jest úplné ticho, neboť nyní nastává ta »svatá noc«, »vážná noc«.

Náš lid praví, že celá příroda, která v ráji pro hřích Adamův zakleta byla, v tuto noc skrze narození Spasitele na okamžik jest z této kletby zproštěna a zase v rajský stav navrácena. I povídají ve Štědrý den rodiče, co zázračného se nyní děje, jak včil zřídla studená tajemně mluví, dobytek ve chlévě o rodině si vypravuje, jak zrnka, která v tu dobu do země se vloží, v stromy urostou, které sę štěpiti nemusí atd.

Ve svatý den, den Božího narození, jest ticho v domě i po dědině,, každý dobrý křesťan cítí velké tajemství narození Spasitele.

V den sv. Štěpána hospodáři a pacholci své pytle sbírají