z vojny« a »Poduštík«, »Franta Poduškůj, co umí tak hezky tancovat a hrát na harmoniku.« Mezi Luckami a Barborkami poznával jsem »Bacíce«, »Marjánku Rackovu, která si vypůjčila rochetku a kvadrátek od starýho rozDroukovaného kostel-níiuu, známá děvčata selská. Za Perchty přestrojovala se obyčejně již jen služebná děvčata. A jásal jsem při obžinkách, radoval se o posvícení. A tak, jako by mně iilm před očima předváděl osud mého života, znovu to všechno z mládí na vsi zapadlé, opakuje se mi před očima a ozývá se v hlavě... Slyším doslova, jak dobrý tatínkův přítel, soused Sedláček, u nás v hospodě u Zíbrtů, klibnu kupoval, smlouval. A jak sedlák Křivánek, se sousedy Kordem, Drapačem, Křížem, Vošlejchem, liůlou, Berkou, Sladovníkem, klibnu kobylu prohlíželi, pošti-povali, škádlili, až se jim mstila a oplácela vtipy často neumalenými. Všecko to vidím, slyším! ... Vzpomínám, jak jsme ani nedutali, kdy Barbory šlehly na okno metličkou a pak huhlaly: »Muli se, muli se, říkej...« Vzpomínám, jak při slévání olova mně, všetýčkovi, ulil se kněžský kvadrátek a babička mi dokazovala: »No, tak vidíš, Vincíku, že je ti souzeno být knězem....« A jako pražský student vzpomínám, jak na Uhelném trhu pobíhal Kališ a peroutkou, zaprášenou sazemi, ometal prodavačky ovoce, nádobí, i pod podloubím prodavačky jídel... Mihají se mi tyto obrázky, jak jsem je všecky ve vydaných pěti svazcích vylíčil, jako v kaleidoskopu. Dnes již jzmizely docela nebo vybledly, ale já je vidím před sebou v sytých barvách, slyším všechny jejich obřady, vtipy, škádlivky a bojím se, že by všecky bez paměti zapadly, kdybych jich neoživil, nevzkřísil, nevyvolal z propasti nepaměti, více než suchým vědeckým popisem, nýbrž přímo opakuje jejich výstroj, jejich říkadla a rozprávky, jejich písničky a jejich humor a skotačivou náladu, jejich tance, živými osobami na jevišti, jako na divadle. I když nerad sám sebe stavím v popředí, musím tu ještě dopověděti, že to bylo takořka osudové štěstí pro obor vědecké mojí práce, dodatečně pak shodou okolností zvolený, že kolébka moje stála pod doskovou střechou venkovské chalupy, čili, že to, co bych jsko rodilý Pražák a pod., teprve sbíral četbou povídek a popisťí venkovského života a uměle si pak obraz venkovských těchto zvyků, zábav, obchůzek sestrojoval — že tedy to jsem vídal, slýchal, pozoroval, sám jsem se účastnil toho všeho... To všechno se nemůže vyčísti z mrtvých literek! — Postupoval jsem v každém sešitu asi takto: Do rámce dějového vetkal jsem v jednotný, názorný a věcnatý obraz všecky vyznač ié obyčeje, hry, písně, hádanky, obřady, přesně upravené v zábavnou formu divadelní scény. Snažil jsem se zachovati i řeč, i úsloví, pořekadla, přísloví a