"věk, jenž okolo toho stromu jde, takového stavu bude jejich ženich. Dali jste drobty po večeři do pšenice, aby nesnětivěla ?« »Nedali, ale dáme!« odvětila hospodyně.

»Což holky, byly jste v zahradě?« řekla teta dále. »Děvčata jdou po večeři přece do zahrady a uchopí se bezu, třesou jím a říkají: »Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes!« Také otvírají děvčata okno a říkají: »Zelený les, pověz ty mně pes, kde mťij milý u večeře dnes!« Ozve-li se pes na blízku, dostane děvče manžela z otčiny, pak-li v dáli, dostane se z domova!

»Letos nedáme Meitizině mouku a krupky jako koledu, aby tolik nenaříkala?«, řekla Božena. »No, dej!«, svolila matka.

Děvečka poznamenala: »U nás zadusí někdo černého kocoura a uvaří jej. Maso a kosti zakopou do země pod stromy nebo do polí, aby jim zlý duch neškodil!«

K tomu dodala teta: »Také se černý kocour zaškrtí, aby se žádná kost v něm nezlámala; potom se vaří tak dlouho, až maso od kostí opadává. Z kostí schovají se sanice. To dělají proto, aby byli neviditelnými, a aby poklady se před nimi otvíraly!«

Po těchto zvycích a pověrách došlo na věštbu budoucnosti, hlavně vdavek a smrti. Tu opětně jsem poznal přebohatou zásobu různých věšteb. Děvčata odešla se dívat do pece po tmě, aby tam shlédla budoucí osud. Božena řekla, že slyšela hudbu, proto prý se vdá. Madlena však neříkala nic »Snad uviděla oheň a bude brzo ve vsi hořeti, nebo slyšela hlas modlícího a tu zemře«, soudila teta Kateřina. Potom holky do komína se dívaly, neboť, koho tam uvidí, ten bude jejich ženichem. Pak si zapálily spolu louč. Madleně dříve shořela. »Ty zemřeš dříve než já«, promluvila Božena.

Všichni zase sedli ke stolu: Nastalo rozkrajování jabłek. Jablka rozkrojila v příčném směru a každý pozoroval, jaký obrazec povstal z jader. Strýc měl hvězdičku zdravou, což jest znamením Štěstí. Madlena smutně ukazovala své jablko, v němž jedno jádro bylo zkaženo, a byla naplněna předtuchou, že se jí stane neštěstí. »Můj otec (ozvala se teta Kateřina), ten říkal, že ukazují-li jádra překrojeného jablka hvězdu 4 paprskovou, očekává smrt toho, kdo jablko rozkrojil; je-li »vícecípá«, bude dlouho živ a šťasten.«

Hospodyně přidala: »V mládí jsme ukrojily kus jablka a rozlouply ořech. Když pak lidé na Hod Boží měli jíti z kostela, postavily jsme se před dům, pojídaly jablko a ořech a říkaly: »Jakého stáří a stavu člověk půjde kolem, takového dostanu!« »Tohle u nás se dělá tak (řekla Madlena), děvče se postaví jen na práh a kouká dvířkami. Jakého stavu a stáří člověk jde kolem, takový si ji vezme!«