prý ešče aj on půjde to skusit. A; šél. Hospodář zas sa s ním tak smluvil. Dyž čeledín celý deň dělal, tož sa ptál večer po večeři. Hospodář enom mu ukázal na stůl, že šak má už večeru nachystanú. Ale na stole nebylo nic, enom tam bylo od hospodára napsané: »Dnes nebude k večeři nic.« A hospodář povídal, směja sa, pacholkovi: »Ale šak sa nehněváš na to?« »A co bych sa hněval,« povídá pacholek. Ale druhý deň už nečekal, co dostane k ídlu, šél rovno k hospodském a tam sa dobře najedl. Tak to dělal pořád'. Potom dyž mlátili a pa-oolek odnášál oblé na húru, tož dycky jeden měch obilé nesl k hospodském a druhý teprvú na húru. Hospodář viďa to, ptál sa ho, de sa ty ostatní měchy poděly í »Ja, milý hospodářů, tam sem ich donesl, co mne živili. Ale šak sa nehněváte, hospodářů?« A hospodář zatňa zuby, povídá: »Co bych sa hněval.« Ale mrzelo ho to, a j hospodářovu ženu, a už zmyślali, jak by' sa ho střásli.

Tož žena radila: »Poruč mu, aby místo' mne krávy dojil a slépkám vajca prubovál.« Misleli si, že ho tým pozlobíja. Hospodář to pacholkovi poručil. No, pacholek nemeškal, šél do chléva, podstavil pod každú krávu škopek a všeckým kravám vemena pozuřezovál. Potom pochytal slépky a řitě jím pozvy-třhal. Hospodyňa, jak učula krávy bučat a slépky skřekat, vyběhla, ale už bylo neskoro. Zavolala hospodára, ale pacholek jem, jak by to nic, povídal: »Už sem podojil, aj vajca pozo-prubovál. Šak sa snáď nehněváte?« Hospodář pamatoval si na nos a proto odpověděl: »Ja, což bych sa hněval?« Ale už měl hrozné úskosti, co mu enom ten pacholek može ešče vyvést.

Tož zas sa radili ze ženu a hospodářovi nakaplo, aby pacholka poslal do hor pro dřevo. V horách bylo v jednom místě veliké a hrozně hlboké bahno, keré nebylo vidět, až dyž už do něho zapadl. Tož pacholkovi poručil, aby jel do hor tú a tú cestu, co by akorát do toho bahna vjel a v něm sa utopil. Pacholek jel, ale potkal na cestě jakési lidi, a ti sa mu divili, že v takové nebespeěné místo jede. Potom sa ho ptali, lesti by ím ty voly neprodal? No, že prodá, ale že si vymiňuje, aby si z volů mohl konce ocasů uřezat. Tož ocase pozuřezovál, peníze zebrál a lidé aj z vozem odjeli. Pacholek potom strčil ty ocase do toho bahna tak, aby z něho vyčuhovaly, a běžál k hospodářovi povědět, že mu vůz aj z volama v bahně zapadl. Hospodář sa zebrál, šél tam a jak ty ocase chytil — chca tak voly vytáhnut — ostaly mu v ruce. Už věděl, co a jak. Ale pacholek smělo mu hleděl do očí a ptál se ho: »Šak sa na mne nehněváte?« A hospodář ešče sa zdržál, ešče mu odpověděl: >Nehněvám sa.« Ale už viděl, že je dočista zle.

Tož zas sa radil dlho ze ženu, jak by to spravili, co by