9. Fajfku mám u Teplice, tabák ve fabrice, bochníček u pekmistra, peníze u vachmistra, v hospodě jitrnice.

10. Nynčko musím zbraň sebrat, já se musím oblíkat, koníčka si osedlat, všem panenkám kvinde dát, já musím mašírovat.

11. Koníček osedlaný, ocásek podvázaný, jak on si poskakuje, pode mnou se raduje, když jest poíutrovaný.

Mezi několika málo zápisy, jež mi zbyly po tatínkovi, Josefu Siebertovi, statkáři v Kostelci nad Vltavou, zemřelém r. 1867, přečasto se dívám a znova čtu písničku o myslivcích švarcenberských, již můj otec svou rukou si opsal a patrně rád zpívával podle nápěvu znárodnělé písničky: »Proč's mě, Bože, na svět stvořil1?« Kostelec nad Vltavou, vesnička na vršíku, nad Vltavou, nedaleko Orlíka (lid u nás říká: Vorlík), vysvětlí, proč je řeč o myslivcích švarcenberských a proč se chválí orlický »kníže pán« — Karel ze Švarcenberských. Vzpomínám z mládí, jak slavné u nás hony bývaly a jak jsem sám jako dítě střelcům zvěř »nadháněl«. Teskně čtu znova a znova písničku, kterou psala ruka drahého otce, na něhož, jako dvouleté dítě, nemohou se pamatovati a po rozbití daguerotypu fotografii jeho žádnou nemám. Text je patrně dosti neumělý překlad z německé předlohy.

1. Dost sem sešel světu toho, zhlédl sem mnoho krajů, ni-kdež rovnému nespatřil mysliveckému stavu, dost sem pilně pozoroval všecky stavy považoval, neb se předce k myslivosti žádný stav nevyrovná.

2. Může-li být co na světě nad myslivost krásnější, neb jest to frejkunst vznešenej, ze všech nejveselejší, nejvyšší kavalírové jsou do ní zamilované, jejich nejlepší kratochvil požívají v té samé.

3. Alou páni kamarádi, rychle z ložu vstávejte, vemte munici a svojí zbraň, k revíru pospíchejte, denice z hory vychází, jelínek se svojí laňkou v pasece se prochází.

4. Srnec ten ještě na louce se svojí srnkou hraje, zajíček okolo háje vesele poskakuje, holúbek na dubu houká, veverka žaludy louská, hrdlička pěkně cukruje, svou samičku miluje.

5. Korotvička napasená, své peříčko pucuje, bažant na zeleným placu, silným hlasem falcuje, slavík v zeleném háječku tluče líbeznou písničku, vesele sobě počíná, miluje svou samičku.

6. Nyní již jest po čekání, již jitřní hvězda zhasla, všecka zvěř jest napasená, zase do svých stánků šla, požíc své pastvy